Re: Dá se to zvládnout!

Děkuji vam všem třem za příspěvek. Já jen, že také "studuji", ale žádnou vysokou, jen dva předměty pro "bystření mozku". Mám dvě děti, při prvním to šlo bezva, vždycky si někdo dítě vzal, děda nebo manžel, teď se dvěma už je to horší. Můj manžel má nějak problém mít obě děti naráz a na procházku s nima nikam nepůjde. Je doma na "mateřské", já taky, jsme oba doma a děda taky. Jenže můj manžel si neumí ten čas zorganizovat, taky chce dělat svoje věci, a na to moje studium prostě už čas nezbyde. Vím, že by to mělo jít, když jsou na baráku ještě další dva lidi, ale prostě nejde. Nevím, co s tím.
Má silná motivace je právě toto studium a ve volném čase není nic jiného, než studium. Jenže jak jsem zmínila, je potřeba velký časový úsek a ne jen desetiminutovky, to mi k ničemu není. Než zjistím, kde jsem naposledy skončila, než se do toho znovu ponořím, 10 minut je pryč. Když něčemu nerozumím, trvá hrozně moc času, než si to na internetu vyhledám, pročtu, prostudují, pročtu víc zdrojů, a pak to pochopím. Manžel ven s dětima nepůjde. Posílá mě pryč nebo do jiné místnosti, pro mě je to prý jednodušší se odstěhovat s knížkou a počítačem než kdyby on se měl stěhovat s oběma dětma a všema hračkama a vlastně celým pokojem a kuchyní.
Nevím, v kom je chyba. Mně teda 2 hodinky denně nestačí. Buď jsem přihlouplá, že mi to trvá déle, než to všechno pochopím, dále to musím pročíst několikrát, abych si něco zapamatovala, a ty hodiny prostě chybí. Dále vím, že vysoká obnáší knihy a knihy, které je potřeba nadrtit nazpaměť. Já mám problém s knihou jednou na pololetí...........