taky taky

Neboj, všechno se dá zvládnout!!! Musím říct, že zatím pro mě u mých skorodvojčat byl nejhorší konec těhotenství, kdy poslední dva měsíce jsem byla moc unavená a nevěnovala jsem se staršímu tak jak bych chtěla a moc mě to mrzí. Hlídala hodně babička ... Ale jinak doma s dětma super, horší venku nebo u doktorů ale mám dvojkočárek a nedám na něj dopustit!!! Zvládám všechny aktivity jako jiné maminky (jak tu někdo psal, že nemohl chodit do města, tak to chodíme dle potřeby, dojedeme si kam chceme), jen často chodím pozdě, protože ta výprava ven je trochu těžší ... Ale jinak super, kluci se milují a už si spolu hrají přestože mladší má 9 měsíců. Nejhorší to bude když bude mít mladší mezi jedním a dvěma roky, teda to je můj názor, dokud je mladší malé mimi, tak je to úplně v klídku.

Já jsem s bráchou od sebe 11 měsíců a pro moji mamku to s plínkama a vším muselo být těžké - bydleli jsme na vesnici bez vodovodu a kanalizace, měli jsme málo vody ve studni a tak chodila moje mamka máchat plínky do místní říčky která byla 5 minut od domova, nechápu jak to zvládla, doma dva raraši a babička, která ale moc babičkou být nechtěla ... "Úsměvná" historka: když přijela mamka s porodnice s druhým mimi, tak si taťka sedl ke stolu a zahlásil že by si dal kafe a mamka kmitala ..., ještě že dneska už jsou chlapi jiní (alespoň někteří). Mamka bráchu nekojila (mě ano) protože prý z toho stresu a práce přišla o mlíko ...

Ale dvojkočárek si určitě pořiď - budeš víc v klidu, např. nakupování s ním je super, protože ten starší alespoň sedí a nekrámuje zboží. Držím palečky