Chci, aby dítě bylo samo sebou

Problémy smíšených manželství a dětí v nich vyrůstajících jsou tak komplexní a ovlivňuje je tolik proměnných, že je nelze shrnout do nějakého obecného řešení. Dokladem toho jsou i uvedené příklady. Zásadní jsou priority páru a míra jejich vlivu etablovat se v prostředí, ve kterém se pohybují. Chci reagovat na několik věcí:1) Nadpis: Nechci mít z dětí cizince – všimněte si, že v Česku má slovo cizinec zcela specifický význam, v prvním přiblížení je to někdo podezřelý, v druhé etapě nastává selekce na cizince z přijatelných oblastí a těch druhých. Souvisí to s tím, že jsme zde stále ještě monokulturní společností a dědictví minulého společenského uspořádání je takové, že ač nejsme stejní, všichni více méně žijeme stejně. Nelze si dělat iluze, že dělení na „lepší“ a „horší“ neexistuje i v tradičně multikulturní společnosti, jakou je Británie, přesto se v tomto kontextu neřekne, je to cizinec, ale například: to je Asiat nebo to je irský katolík. 2) Dovolím si polemizovat s autorkou v otázce vykořeněnosti, domnívám se, že dospělí jsou ohroženi více než děti. Moje zkušenost ze zahraničí mi otevřela oči ve vztahu k věcem doma, které bych bez této zkušenosti nebyla schopna vnímat. Nejde o ztrátu identity, ale pocit, že nepatřím úplně ani do jedné z kultur, přetrvává. Oproti tomu moje dcera školkového věku ze smíšeného manželství, kterou cíleně vystavuji do maximální možné míry oběma kulturám, nemá problém se zapojit do života v obou zemích.
3) Bilingvismus a více-lingvismus dětí. Je popsáno několik typů, jedná se rovněž o značně složitý fenomén, na který mimo jiné mají vliv osobnostní charakteristiky dítěte. IQ nehraje významnou roli. Obecně se ukazuje se, že bilingvní děti mají horší výsledky na základní škole, což se značně zlepšuje ve věku střední školy, pokud si do té doby bilingvismus zachovají. Moje osobní zkušenost je taková, že je třeba dítě neustále udržovat v obou jazycích. Pohádky čtu na přání dcery, nerozlišuji, z jaké země pocházejí. Velmi užitečná jsou i cizojazyčná pohádková DVD, uznávám však nebezpečí návyku na pasivní zábavu. S nástupem do školy se nutně stane jeden jazyk dominantní, což může být problém, řešení zatím nemám.

Závěrem chci říci, že cílem mého snažení je otevřít dveře a nabídnout možnosti. Jakou cestou se dcera vydá, kde bude chtít žít, je výhradně na ní. Domnívám se, že přístup „chci nebo nechci mít z dětí to či ono“ vede nakonec pouze ke zklamání rodičů.