Zajimavy ale snad az prilis razantni clanek...

My planujeme zivot v zahranici, ale opravdu me netrapi ze muj syn bude mit "jinou kulturu"
Jazyk i ceske pohadky jdou v zahranici udrzet, zalezi jak moc chcete.

Kolem je spousta lidi, kteri jsou jedne narodnosti, ale vyrostli v jine zemi. Navic mi pripada ze se ty stejne zazitky precenuji - jiste, za komunismu to platilo, meli jsme igracky, vecer vecernicek, ktery sledovala cela republika.. dnes spousta rodin deti posadi pres zapnuty satelit, hracek muzeme mit kolik chceme a z celeho sveta... vetsina pohadek, ktere nam tady bezi uz nejsou ceske,ale treba prave francouzske, takze deti ve francii i v cechach si muzou povidat o Babarovi nebo o Byl jednou jeden zivot.


Za druhe, jak psala vyse Eva - je nesmysl se rozhodnout obzvlast ve smisenych manzelstvich kde chcete stoprocentne zit a jak budou vychovane deti. Sami si vyberou.. znam ceskofrancouzskou rodinu, kde je maminka ceska, deti se narodili ve francii a vratili se sem nejdriv na staze, pak i za praci.
My sice planujeme zivot ve francii, ale kdy to bude a jestli to bude na cely zivot, to netusim. Mozna se prestehujeme i do treti zeme... kdo vi. Kazdopadne mit dve kultury, dva jazyky, i kdyby dominantni nebyla cestina, coz zrejme nastane, mi prijde pro deti jako obrovske plus do zivota. A dal se uvidi :)