Popíšu náš případ...

... protože mi přijde, že je to trochu jednostranně pojaté, obzvláště ten první příběh. Navíc jsou věci ve skutečnosti ještě složitější - třeba právě v mém/našem případě:

Vyrůstala jsem dvojjazyčně jako dcera českých emigrantů v Německu, teď již ale dlouho žiji v ČR, kde jsem poznala i svého manžela, se kterým mám dvě děti. Snažím se jim svou dvojjazyčnost předat, ale mluvit třeba jen německy by nešlo, cítila bych to jako "umělé" a "cizí", čeština je pro mě i taková jakoby něžnější, když se mluví s malými dětmi...

Ranné dětství, byť strávené v Německu, mám spojené s češtinou, českými pohádkami atd. V té době mí rodiče se mnou (a pak i s mladší sestrou) mluvili česky, němčinu sice už také ovládali dobře, ale používali ji hlavně "venku", tj. v práci atd. Až ve školním věku se němčina i pro mě a sestru stala dominantním jazykem - ale ani čeština nezanikla, také díky tomu, že nám příbuzní z Čech posílali spustu knížek, desek atd. Také k nám mohli jezdit děděček s babičkou a trávit s námi třeba letní prázdniny. Sice s tím bylo vždy hodně papírování atd., ale byli z příbuzných jediní kdo k nám mohl jezdit (ostatní až někdy konecm 80: let a vždy jen část příslušné rodiny). Asi že už byli v důchodu, tak by režimu neodcházela pracovní síla...

Tak si říkám, proč by v dnešní době nemohli prarodiče jezdit za vnoučaty do Německa???
V prvním příběhu to zní, jako by to bylo zhola nemožné - což nechápu! Když to šlo za "totáče", tak proč ne teď?!?

Ostatně i naši teď takto za námi jezdí. Oni se po "sametové revoluci" nevrátili, i když o tom jednu dobu uvažovali. Něchtěli znovu "začínat od nuly", navíc sestra s rodinou žije v Německu... Ale mají tu byt a jezdí sem pravidelně. My zase jezdíme tam, kdykoliv to jde.

Tak nevím v čem by měl být tak obrovský problém. Jediné je, že když děti dosáhnou školního věku, musí se člověk rozhodnout, kde budou chodit do školy. V našm případě to zřejmě bude česká ZŠ s rozšířenou vyukou němčiny...

A pokud jde o ty DVD apod., tak my máme jak Maxipsa Fíka, Krtečka, Rákonsníčka a vlastně všechnu českou klasiku, tak i Biene Maja, Jim Knopf, Lauras Stern... U knížek to samé - kromě českých i německé, právě třea o té myšce "Maus" - copak se to vylučuje?!?

Přijde mi v dnešní době trochu jako přežitek, uvažovat ve smyslu "moje dítě bude CIZINEC"... apod., nebo řešit jestli vyrůstá jinde než rodiče. Já jsem třeba vyrůstala jinde, ale přesto mají děti asi bližší vztah k pohádkám českým než německým - a já ostatně svým způsobem taky, prostě proto, že české pohádky a filmy pro děti jsou/byly(?) opravdu kvalitní a hezké, což uznávají např. i mnozí Němci...