Cítím se ervropankou hrdou na český původ a našim dětem přeju, aby svoje místo také našli

Dlouho před přijetím jsem se cítila dobře v jiných evropských kulturách jak při studiích v cizině, tak při cestování.
Naše děti mají české občanství, jsou narozené v něměcku a tady i větší část roku žijeme, ale užíváme si cest především do česka k rodinám a známým. Naše zkušenost je, děti jsou flexibilní a spokojení v různých prostředích, pro dospělého je to těžší přeorientovat se. Jak se budou v dospělosti cítit, to se teprve ukáže, zázemí si ale snažíme udržet ve více zemích, tak třeba ten pocit evropanství s hrdostí na původ z česka a oni i z německa budou mít také.
Děti se cítí v obou zemích a v obou jazycích doma, slovní zásobu mají odpovídající věku v obou jazycích. Pasivně rozumí angličtině, protože prostě čteme a zpíváme ve třech jazycích.
(Mimochodem večerníčky a ani kreslené seriály nemají jak sdílet ani v jedné kultuře, protože je nesledují a nezdá se že by je to ochudilo, některé postavičky znají z knížek.)