A není to jedno?
Chtěla bych, aby mé děti byly jednou dobrými Evropany, ale myslím, že bych zvládla i to, kdyby se přestěhovaly na jiný kontinent. Vlastě si už nejsem jistá, zda je nějaká národnost ještě důležitá - přála bych si, aby mé děti mluvily dobře česky (protože ten jazyk miluju a mluvím s ním sama), aby rozuměly českým dějinám - ale tam už je to složitější, protože ještě do nedávna jsme byli Rakousko-Uhersko
Ale kde budou v budoucnosti bydlet, jakým jazykem budou hovořit - to bych nechala na nich, ať si svou budoucí domovinu zvolí sami, Já jsme šťastná tady, ale vím, že bych dokázala žít i jinde, takže to moc neřeším.
Odpovědět