Re: Též se musím připojit

Promiň Sylvo, přilepila jsi to na můj příspěvek, tak já se zase přilepím na tebe. Nebylo by fajn, kdyby jsme mohli jako ženy na své porody vzpomínat v dobrém? Jasně, Jitka měla nějaké zdravotní problémy, ale my co jsme je neměli...... proč by měl být porod něco co se musí přežít a zapomenout. Já na svůj druhý porod vzpomínám docela ráda. Taky to pekelně bolelo a byla to námaha, ale na druhou stranu to byl dost posilující zážitek. Z prvního porodu jsem si odnesla spíš nějaké ty mindráčky.
A co se týká vztahu k dětem - zatímco s prvním dítětem je pro mě důležité se neustále ujišťovat, že se máme rádi, tak u druhého je to samozřejmost. A ještě něco - před druhý porodem jsem se ptala duly, jak je možné, že jsem se u prvního dítěte nechala přemluvit k odloučení a ona mi připomněla oxytocinovou injekci (vlastně dvě - na rychlejší otevření a na odchod placenty). To pak na hormonální úrovni taky třeba prostě žena nezafunguje tak jak má.

Abych nemyslela jen na sebe - Jitko, teď je opravdu třeba být v klidu - každý den se přesvědčuji jak je pro děti důležitá moje pohoda a jistota!!!!!!Takže žádné, ale . Přeju ti hodně štěstí s miminkem.