Re: absolutní štěstí

Ahojky, já se také přidávám k těm, co se při prvním pohledu na novorezené mimčo nerozbrečely nekonečným nehynoucím všeobjímajícím štěstím. Po prvním spontánním porodu jsem měla holku první bezprostřední dvě hodiny po porodu u sebe, při stěhování na šestinedělí byla na novorozeneckém, poté jsem měla možnost si ji hned na první noc nechat u sebe..odmítla jsem, po dvou probděných nocích a porodu trvajícím více než 30 hodin jsem se prostě potřebovala vyspat. Druhou holku jsem rodila akutním císařem, vzala jsem si ji hned jak mě pustili z JIPky, celou noc prořvala a já bojovala s nutkáním ji opět vrznout k sestrám, neudělala jsem to jen proto, že navzdory jejich doporučením jsem si ji na tu noc k sobě odnesla, protože jako zkušená frajerka to přece zvládnu
Obě holky samozřejmě miluju, je mi po nich smutno už hodinu po odloučení, chráním je, trávímn s nimi všechen volný čas atd atd,ale ten až hystericky šťastný pocit jsem nezažila a nezažívám..