Re: Jak tedy?

Dobře, ve třídě s jedním učitelem se tedy věnují současně 6,8 nebo 10 naprosto odlišným tématům. Jedná se tedy z 90% o samostatnou práci (učitel dělí svoji pozornost mezi 10 témat). Když pominu, že je řeč o integraci dětí mentálně znevýhodněných, s různými poruchami učení apod., a tyto děti samostatné práce nejsou příliš schopni (potřebují stálou motivaci, interakci, vtahovat do děje...), pořád mi uniká, v čem je ta VÝHODA? Jeden žák studuje Přemyslovce, další Pythagorovu větu a další se učí psát B...co jim přináší ta skutečnost, že se vzdělávají SPOLEČNĚ? Koho to rozvíjí, motivuje, posouvá vpřed? Myslím tím oproti situaci v běžné škole, kdy se celá skupina(třída) věnuje jednomu tématu na stejné úrovni poznání, a stejně jak ty píšeš, zrovna tak zkoumají, diskutují, nesedí pořád v lavicích...navíc k tomu mají k dispozici 100% pozornosti učitele...
Například já chodím do jazykovky na angličtinu. Ve skupině je nás 5 středně pokročilých. Nevím, jak a čím by mě obohatilo, kdyby se 2 z mé skupiny učili portugalsky a další dva maďarsky a měli jsme společnou hodinu s jednou lektorkou(výuka, kterou popisuješ ty). Asi bych se mnoho nenaučila ani ve skupině, kde budou 2 naprostí začátečníci a 2 plynně konverzující, kterým nerozumím ani slovo (inkluzivní výuka popisovaná v článku). Naopak pro moji výuku angličtiny samozřejmě nehraje roli, zda je spolužák na vozíčku, jiné barvy pleti či náboženství (jak se snaží propagátoři inkluze často podsouvat).