Re: Jak tedy?

Eržiko, nechci od Tebe vysvětlovat principy Montessori pedagogiky. Tak trochu je znám a Tvoje odkazy jsem si prošla. Ostatně ani klasické školy už naštěstí dávno nejsou o drilování, rákosce a sezení v lavicích s rukama za zády (píšeme rok 2015).
Článek však hovoří o "společném vzdělávání dětí s jakýmkoli talentem i hendikepem, děti školně úspěšné i neúspěšné" a já se ptám proč je tak potřebné a PŘÍNOSNÉ ty děti vzdělávat zároveň, v jedné místnosti a s jedním učitelem? Nemělo by mít vzdělávání vyšší cíle než "umění společného soužití" (viz článek).Např. naučit negramotného v mezích jeho možností číst? Jak mu pomůže, že vedle něj se jiné děti učí psát esej či rozebírají Seifertovy básně, když on si plete písmenka a ke čtení básní se nejspíš nikdy nedostane? Umění společného soužití lze trénovat i v modelářském kroužku, v hudebce, ve sportovním oddíle.
Montessori znám a proto vím, že rozhodně není vhodný pro všechny děti. Koneckonců se to píše i na jednom z tvých odkazů
* Protože je Montessori pedagogika do značné míry založena na schopnosti dítěte ponořit se do samostatné práce s pomůckou a vyžaduje poměrně velkou míru zodpovědnosti dítěte, může být problematické pro děti hyperaktivní, kterým více vyhovuje, jsou-li vedeny učitelem.

Nic z toho tedy neodpovídá na mojí prvotní otázku "K čemu je společné vzdělávání talentovaných a hendikepovaných dobré?"