Milá Petro,

to,co tu popisujete, mi šíleně zvedlo mandle.Ty sebejisté,rádoby vtipné doktory jsem za svou praxi poznala také.Šel mi z nich mráz po zádech.

Co se týče tohoto nestátního zařízení,tak já osobně bych prchala v tom okamžiku,kdy sestra nechtěla provést vyšetření v poradně.To celkem přesně vypovídá o poměrech v Medě,musím říct,že něco takového jsem nikdy nezažila.Nesčetněkrát jsem šla i o dvě hodiny později ze služby,protože od rozdělané práce se ve zdravotnictví neodchází.Právě po těchto zkušenostech jsem své děti umístila do internátní školky,pokud prostě budu muset zůstat v práci déle,tak mi nikdo děti nevyžene čekat na schody.

Co se týče porodu,nemůžu ho zasvěceně hodnotit,bez dokumentace by to ode mě bylo nefér,ale zaujalo mě,že i maminka si všimla,že ozvy nejsou v pořádku.Prostě mi to celé od začátku nesedí,hromadí se tam jedna nesrovnalost za druhou,nabídka císařského řezu a poté zase druhý extrém-bohorovný klid v okamžiku,kdy pravděpodobně tu sekci provést měl,pokud již byla hlavička vstouplá a fixovaná,tak by byly indikovány kleště či VAX.

Co se týče informačního zmatku po porodu,to jen potvrzuje pro mě nepředstavitelné a šílené poměry na onom pracovišti.Já jsem člověk,co právě to papírování nemusí,ale je to moc,moc,moc potřeba a tak zatnu zuby a jde se toho,dopodrobna vypsat,co matka dostala,jak porod probíhal,záznamy z CTG,stav plodové vody-to vše je nesmírně důležité pro další ošetření novorozence u pediatrů ,další informace se samozřejmě musí týkat matky,i žena odchází na jiné oddělení a doktoři musí být v obraze.

Petro,přeji Vám i Vaší holčičce,aby se vše v dobré obrátilo,hodně sil při zvládání problémů a hlavně,ať Vaše další zkušenosti s lékaři jsou jen dobré.Člověk se v těchto případech nemůže ubránit pocitu kolektivní viny,ale jediná možnost je prostě pracovat dál a z těchto nešťastných události si odnést poučení do vlastní praxe.