Názor k článku Jak se rodí nadstandardně
10.6.2005 13:32:23 Ilona, dcerak 15,5 měs.
vím o čem píšeš
Milá Petro,
Tvůj příspěvěk mi vehnal slzy do očí... je to síla, co popisuješ. Těžko posuzovat odbornost a pochybení - jak sama píšeš - ale mně jako laikovi se zdá, že se někde stala zásadní chyba. A tak celkově i ta organizace, spíš neorganizace porodu a všeho, co následovalo, je děsivá...
Mám podobnou zkušenost, i když ne tak moc zlou. Rodila jsem v Praze Krči, porod byl dlouhý a komplikovaný, malá nesestupovala, já se neotvírala... dohormady strašných 22 hodin s tím, že ke konci nastal problém podobný Vašemu: holčička se začala ztrácet, ozvičky utichaly... naštěstí byla malá už dost "dole", tak mi sestra nalehla na břicho, lékař pořádně střihnul a dceruška byla na světě. Ale jako u Vás - celá modrá, nekřičela a lékaři jí ihned odnesli. Náš Apgar nebyl tak zlý jako Váš (6,7,9), ale malou taky křísili, byla přidušená omotanou pupeční šňůrou.
Do budoucna to pro nás znamenalo bohužel další komplikace, ovšem opět ne tak závažné jako u Vás. Kolem třetího měsíce naší holčičky nás pediatrička poslala na neurologické vyšetření, nezdál se jí vývoj, navíc malá byla klubíčko nervíků, nešťastná a uplakaná, ať jsme dělali, co jsme dělali.
Neuroložka z ní byla trošku vyděšená a bála se, že se někde skrývá zapeklitější problém. Poslali nás na sono hlavičky, EEG, ale nic závažného naštěstí neobjevili. Začali jsme taky s "Vojtou", rovněž 4x denně - co Ti mám psát - znáš to sama, je to náročné cvičení pro všechny zúčastněné. Na neurologii jsme pravidelně dojížděli (a stále dojíždíme), k tomu na rehabilitaci...
Někdy kolem půl roku věku naší berušky jsme se dozvěděli konečnou diagnózu - dětská mozková obrna, naštěstí lehká forma, přesto jsme minulý rok na podzim absolvovali další sérii vyšetření včetně CT v celkové narkóze, protože se neuroložce vývoj opět nezdál.
Ale proč Ti to všechno píšu... ráda bych Tě povzbudila, protože vše se nakonec obrátilo k lepšímu, dneska je Laurince téměř 16 měsíců, sice stále nechodí, lézt začala až ve třinácti a půl měsících, ale měla by snad být jednou v pořádku, k nerozeznání od "zdravých" dětí. Doufáme! Myslím, že nám pomohla taky homeopatie, kdybys chtěla, můžu Ti napsat něco dalšího, případně předat nějaké ty zkušenosti (radit fakt nechci, od toho jsou tady asi povolanější). Takže se klidně ozvi přímo na můj mailík.
Držím palce a přeji hodně síly a trpělivosti, "Vojtovka" je opravdu dobrá metoda a dělá téměř zázraky.
Ilona
Tvůj příspěvěk mi vehnal slzy do očí... je to síla, co popisuješ. Těžko posuzovat odbornost a pochybení - jak sama píšeš - ale mně jako laikovi se zdá, že se někde stala zásadní chyba. A tak celkově i ta organizace, spíš neorganizace porodu a všeho, co následovalo, je děsivá...
Mám podobnou zkušenost, i když ne tak moc zlou. Rodila jsem v Praze Krči, porod byl dlouhý a komplikovaný, malá nesestupovala, já se neotvírala... dohormady strašných 22 hodin s tím, že ke konci nastal problém podobný Vašemu: holčička se začala ztrácet, ozvičky utichaly... naštěstí byla malá už dost "dole", tak mi sestra nalehla na břicho, lékař pořádně střihnul a dceruška byla na světě. Ale jako u Vás - celá modrá, nekřičela a lékaři jí ihned odnesli. Náš Apgar nebyl tak zlý jako Váš (6,7,9), ale malou taky křísili, byla přidušená omotanou pupeční šňůrou.
Do budoucna to pro nás znamenalo bohužel další komplikace, ovšem opět ne tak závažné jako u Vás. Kolem třetího měsíce naší holčičky nás pediatrička poslala na neurologické vyšetření, nezdál se jí vývoj, navíc malá byla klubíčko nervíků, nešťastná a uplakaná, ať jsme dělali, co jsme dělali.
Neuroložka z ní byla trošku vyděšená a bála se, že se někde skrývá zapeklitější problém. Poslali nás na sono hlavičky, EEG, ale nic závažného naštěstí neobjevili. Začali jsme taky s "Vojtou", rovněž 4x denně - co Ti mám psát - znáš to sama, je to náročné cvičení pro všechny zúčastněné. Na neurologii jsme pravidelně dojížděli (a stále dojíždíme), k tomu na rehabilitaci...
Někdy kolem půl roku věku naší berušky jsme se dozvěděli konečnou diagnózu - dětská mozková obrna, naštěstí lehká forma, přesto jsme minulý rok na podzim absolvovali další sérii vyšetření včetně CT v celkové narkóze, protože se neuroložce vývoj opět nezdál.
Ale proč Ti to všechno píšu... ráda bych Tě povzbudila, protože vše se nakonec obrátilo k lepšímu, dneska je Laurince téměř 16 měsíců, sice stále nechodí, lézt začala až ve třinácti a půl měsících, ale měla by snad být jednou v pořádku, k nerozeznání od "zdravých" dětí. Doufáme! Myslím, že nám pomohla taky homeopatie, kdybys chtěla, můžu Ti napsat něco dalšího, případně předat nějaké ty zkušenosti (radit fakt nechci, od toho jsou tady asi povolanější). Takže se klidně ozvi přímo na můj mailík.
Držím palce a přeji hodně síly a trpělivosti, "Vojtovka" je opravdu dobrá metoda a dělá téměř zázraky.
Ilona