Názor k článku Jak se rodí nadstandardně
21.6.2005 11:18:16 Pole levandulové
Re: Přirozené?
Ahojky vsem - ctu si tady vase prispevky a musim vam zase neco napsat, nez ze mne stacite udelat uplne nesvepravnou trosku :-))
Uz jsem to tady sice psala, ale muj /nebo spis jak vidim vas /problem s nekojenim neni hlavne v tom, ze bych mela silne psychicke potize s tim, nechat syna prisat k memu prsu - netvrdim, ze jsem z toho byla nejak odvazana, ale pokud by on o to vyrazne stal a hned se prichytil, nejspis bych par tydnu kojila, i kdyz bych to teda jiste nepovazovala za nejkrasnejsi chvile stravene s ditetem - tim je pro mne to, kdyz si ho pritulim, "povidame" si, zpivam mu pisnicky, rikam ruzne rikanky a on se na mne smeje a krci pri tom legracne raminky - to je pro mne nadhera. Vim, ze kdybych o to hodne stala, kojit bych se naucila, syn taky a nejak bych to obdobi prezila, ale ja nerada delam veci slozite, kdyz to jde jednoduse. Propagatorkam materskeho sebeobetovani to nejspis nevysvetlim, ale pro mne proste materstvim zivot nekonci - chci mit mimco, tak ho mam, chci k tomu taky pracovat, tak pracuju, chci zaroven uzit volne chvilky i jen s manzelem - tak dam ditko na pul dne k natesene babicce - a to vsechno je bez kojeni pro mne jednodussi. Dokud se za nekojeni nestavi pred soud, tak si proste volim tu pro mne snazsi cestu, tot vse.
Ja jsem se rozhodla nekojit proto, ze jsem uz dopredu vedela, ze bych stejne kvuli navratu do prace nekojila dlouho, ze by to pro mne bylo prilis slozite napr. odstrikavat atd. i kdyz pracuji jen dva dny v tydnu a ze jsem proste pohodlna na to, abych timto travila cas, radsi jdu s malym na prochazku a krmim ho flaskou. Takze jsem si dopredu rekla, ze kojit nebudu, pak jsem to v porodnici pro klid sve duse tedy zkusila /protoze zkusit se ma vsechno a co kdyby to fakt bylo nejak uzasne :-))/, nijak zvlast mne to neoslovilo, synka evidentne taky ne, tak jsme dalsi den dali flasticku a bylo. Nejsem prvni ani posledni, ktera to takto ma, akorat sem mozna vsechny nepisou. Nemam se za co stydet, nejsem zadna asocialni chuderka, jen proste nekojim a mam sve duvody, ktere mozna nekterym z vas pripadaji jako neduvody, ale tak to proste je.
A ja i bracha jsme kojeni nebyli a oba jsme zdravi az beda - ja dokonce nemela krom priusnic zadne detske nemoce typu planata atd., tak verim, ze to synek podedi.
Tak kojeni zdar, ale svobode volby jeste vic:-))
Uz jsem to tady sice psala, ale muj /nebo spis jak vidim vas /problem s nekojenim neni hlavne v tom, ze bych mela silne psychicke potize s tim, nechat syna prisat k memu prsu - netvrdim, ze jsem z toho byla nejak odvazana, ale pokud by on o to vyrazne stal a hned se prichytil, nejspis bych par tydnu kojila, i kdyz bych to teda jiste nepovazovala za nejkrasnejsi chvile stravene s ditetem - tim je pro mne to, kdyz si ho pritulim, "povidame" si, zpivam mu pisnicky, rikam ruzne rikanky a on se na mne smeje a krci pri tom legracne raminky - to je pro mne nadhera. Vim, ze kdybych o to hodne stala, kojit bych se naucila, syn taky a nejak bych to obdobi prezila, ale ja nerada delam veci slozite, kdyz to jde jednoduse. Propagatorkam materskeho sebeobetovani to nejspis nevysvetlim, ale pro mne proste materstvim zivot nekonci - chci mit mimco, tak ho mam, chci k tomu taky pracovat, tak pracuju, chci zaroven uzit volne chvilky i jen s manzelem - tak dam ditko na pul dne k natesene babicce - a to vsechno je bez kojeni pro mne jednodussi. Dokud se za nekojeni nestavi pred soud, tak si proste volim tu pro mne snazsi cestu, tot vse.
Ja jsem se rozhodla nekojit proto, ze jsem uz dopredu vedela, ze bych stejne kvuli navratu do prace nekojila dlouho, ze by to pro mne bylo prilis slozite napr. odstrikavat atd. i kdyz pracuji jen dva dny v tydnu a ze jsem proste pohodlna na to, abych timto travila cas, radsi jdu s malym na prochazku a krmim ho flaskou. Takze jsem si dopredu rekla, ze kojit nebudu, pak jsem to v porodnici pro klid sve duse tedy zkusila /protoze zkusit se ma vsechno a co kdyby to fakt bylo nejak uzasne :-))/, nijak zvlast mne to neoslovilo, synka evidentne taky ne, tak jsme dalsi den dali flasticku a bylo. Nejsem prvni ani posledni, ktera to takto ma, akorat sem mozna vsechny nepisou. Nemam se za co stydet, nejsem zadna asocialni chuderka, jen proste nekojim a mam sve duvody, ktere mozna nekterym z vas pripadaji jako neduvody, ale tak to proste je.
A ja i bracha jsme kojeni nebyli a oba jsme zdravi az beda - ja dokonce nemela krom priusnic zadne detske nemoce typu planata atd., tak verim, ze to synek podedi.
Tak kojeni zdar, ale svobode volby jeste vic:-))