Re: cizinko,

Milá Mirko,
pokusím se reagovat na tvůj příspěvek, snad to nebude moc nepochopitelné.
Začnu napřed tím, že je naprosto jasné, že nemám jen krásné zážitky a že i když se snažím nevyhledávat problémy, tak prostě jsou. O tom žádná....
Ano, ty příběhy, které jsi popsala jsou moc smutné a jsem moc ráda za to, že můj porod proběhl v pořádku.
Nejsem asi tak - nevím jak bych to řekla - snad neumím poslouchat svoje tělo, ale já opravdu nepoznala, jestli jsem už připravená rodit nebo ne.Jestli jsem ještě v I., nebo už II. fázi porodu. A smekám před těmi, které ví, jak jsou na tom a dovedou si ten svůj porod řídít samy.
Měla jsem, pocit, že už to musí skončit každou minutu a to jsem před sebou měla jěstě pár hodin. Být to na mě, tak jsem tlačila už od rána a to se Martin narodil až pozdě odpoledne.
Ale víš, já jsem byla současně těhotná se svojí kamarádkou, která od začátu těhu nedělala nic jiného, než že sháněla protekce, byla neustále ve stresu, protože se příšerně bála porodu.
Ano, nakonec ssehnala, i když na tom nejsou fin. zrovna nejlépe, zaplatila na můj vkus docela velký obnos a jednoho dne jela rodit.
Byla tak stresovaná z toho, co se může stát, poslouchala příšerné příběhy o porodech, ale na jednu stranu uklidněná svojí dokonalou protekcí a dokonalým porodníkem věhlasného jména.
No nic, Tomášek se narodil kleštěma, po dlouhém porodu. Ano, je sláva bohu v pořádku. Ale ta moje kamarádka nebyla schopná pod náporem nervů a strachu se uvolnit a nakonec úplně odmítala tlačit.
Toť můj příběh toho, jak je možné vlastní psychikou nezvládnout něco takového jako je porod.
Nechci tím vůbec zpochybňovat porody, které tady uvádíš.
Hezký den L.