Re: Nadstandard

Milá doktorko,

Jsem ráda, že sama použila jste k argumentaci statistické údaje. Medicína jako každá věda uznává statistické argumenty, a proto musíte uznat i Vy, že statistické údaje ze zemí, kde porody doma a v porodních domech jsou rozšířené, svědčí o tom, že případy úmrtí nebo těžkého postižení novorozence jsou stejně vzácné jako v porodnici. Pravě na základě této statistiky WHO došla k závěru, že domácí porody zdravých matek jsou stejně bezpečné jako nemocniční. Na statistice se zakládá také volba žen rodit doma – a ne na růžové neinformované jistotě že všechno dopadne dobře. Jde o volbu mezi dvěma pojetí bezpečí: buď se spolehne na medicínskou techniku a blízkost početného kvalifikovaného personálu, anebo na psychické pohodli domácího prostředí a blizkosti důvěrně známých lidí, které jistě nekomplikovanému porodu přispívá. NIKDO netvrdí, že porod doma je absolutně bezpečný, stejně tak, jak to nemůžete tvrdit i Vy o porodu v nemocnici.

Právě nevím, jestli o způsobech, jak ten subjektivní pocit bezpečí zajistit,vás na lékařských fakultách učí. Moje zkušenosti spíše svědčili by o tom, že ani čerstvě vystudované doktory a doktorky, a bohužel ani české PA o tom nemají ani ponětí. Mezi standardními otázkami formulářů, které každá rodička musí odpovědět při nástupu do porodnici rozhodně nepatři otázky jak chce rodit, co jí děla dobře a co rozhodně nechce. (Musí se ovšem odpovědět na takové ptákovíny, jestli je vdaná a pod.) Stejně tak nikdo standardně se neptá, jestli smí uprostřed porodu do sálu přicházet medici, primář z hromadnou vizitaci a pod. a pod. Nevím jak vy, ale já tento běžný český nemocniční byrokratický rituál prožila jako nesmírně ponižující a frustrující. Statistické vyhlídky narazit na moudrého zdravotníka, který ve své práci používá mozek, uší a očí, a navíc má dostatek sociální inteligenci, aby své poznatky použil v praxi, jsou určitě menší než porodit doma bez komplikaci. Když tak hájíte neosobní přístup nemocničních porodníků, zřejmě mezi těmi moudřejšími nepatříte.
Když uvádíte argumenty o vysoké úmrtnosti rodiček a novorozenců před nástupem moderního porodnictví a neonatologii, musíte se ale také si uvědomit, že až v roce 1847 jisty dr. Semmelveis přišel na to, jak je prospěšné umívat se ruce po a před každém vyšetřením pacienta. Další desítky let trvalo, až se toto pravidlo prosadilo v medicínské praxi – zbytek o důvodech vysoké úmrtnosti si asi dokážete domyslet. Mimochodem, v 19. století nejvyšší úmrtnost byla právě v porodnicích, kde rodily jedině nejchudší a sociálně opuštěné ženy.
Je milé, že za chyby a nedostatky svých kolegů omlouváte, ale nemám z Váších příspěvků pocit, že moc přemýšlíte, jak ten Váš nešťastný systém vylepšit. Vyhrožujete příznivcům „alternativních“ porodů komplikacemi a smrti, aniž byste se zajímala o jejích skutečně argumenty – literatura o alternativních porodech i v češtině je dost bohatá, a to, že jako odbornice nečtete literaturu ze svého oboru, je skutečná hanba.
A nakonec, pani doktorko, poraďte mně, nezkušené cizince, jakže v Česku na vás. Privátní medicína (ve smyslu nadstandardních plateb nebo nadstandardního pojištěni) moc nefunguje. Občas se vyplatí vzít si masku arogantní svini a představit si jako hodně titulovaná a hodně hysterická osoba, která bude psát do novin a přeje se mluvit s primářem. Ale hádat se a obhajovat své práva pacienty nevždy mají dostatek psychických a fyzických sil. Takže co? Zkousnout zuby a nechat se okrádat o čas a podeptat vše city důstojnosti, hlavně aby to bylo „zdarma“ a „odborně“?