Re: pocit viny?

Ahoj Heleno,
já právě s kojením končím, našim holčičkám je 5 měsíců. Už od porodnice jsem musela vždy jednu z nich krmit z lahvičky odstříkaným mlékem, protože nedokázaly pít z levého prsu. Velmi brzy tak přestalo mléko stačit, ale i tak jsme více než 3 měsíce překlepaly s kojením a dokrmem. Teď ale končím, nejen proto, že je mlíka už zoufale málo, ale i proto, že holkám už nechutná. Jak vidí prso, dostávají hysterický záchvat. Nechce se mi už dál týrat je ani sebe jen proto, že ostatní si myslí, že je to pro ně to nejlepší. Raději budu mít spokojená miminka na Nutrilonu než ubračená a hladová na mateřském mléce.
Výčitky si už nedělám, tím jsem si prosšla u své první dcerky, kdy jsem také musela poměrně brzy začít přikrmovat (i když tenkrát šlo nejspíš o nepřekonanou laktační krizi, jenže to jsem ještě nic moc nevěděla a doktorka mě po zapůjčení váhy a opakovaném vážení několik dnů po sobě přesvědčila o příkrmu). Tenkrát jsem měla opravdu pocit, že jsem neschopná a krkavčí máma, že plně nekojím alespoň do půl roka. Nakonec jsem i s příkrmem alespoň částečně kojila 7 měsíců.
Ale teď k postavě ve vztahu s kojením. Všechny mé kamarádky při kojení hubly až závratně. Já kojila a přibírala jsem 0,5 kg za týden, za půl roku to bylo 14 kg. Přitom poroden jsem shodila vše, co jsem v těhotenství nabrala. Ničím jsem nedokázala nárůst váhy zastavit, natož abych hubla. Jakmile jsem přestala úplně kojit, najednou byl konec, už jsem nepřibírala. Než jsem ale stihla nějaké to kilo shodit, znovu jsem otěhotněla. Přibrala jsem dost málo (asi 10 kg) a porodem bylo opět vše pryč. A od porodu, tedy za necelých 5 měsíců, jsem opět nabrala 9 kg. Je to pro mě neúnosné, při mé výšce 161 cm mám téměž 90 kg, to není dobré. A prsa? Před prvním těhotenstvím jsem měla malé jedničky, možná spíš větší nulky. Po první dcerce mi zůstala velikost 85 C, po dvojčatech se to už asi nezmění. Prsy jsou dost vytahané, snad se ještě trochu zpevní, až se znovu dovytvoří tuková tkáň, ale menší už nikdy nebudou.
Myslím si tedy, že vliv kojení na postavu je věc individuální, u někoho je to tak, u jiného jinak. A můj závěr ohledně kojení? Kojit určitě ano, ale jen dokud to jde a ne za každou cenu. Musí být přínosem pro miminko i pro maminku, ne jen pro jednoho z nich, protože nespokojenost jedné strany má stejně vliv na stranu druhou a tak se pak kojení může stát trápením pro strany obě.