Re: Napiste mi jedno..Pochopíš!..

Ahoj přesně vím o čem píšeš S manželem jsme už 9 let já jsem dodělávala nějakě školy manžel dobýval počítače jezdili jsme pořád někam, byli svými pány a děti jsme pak už nechtěli. Vážně vůbec. Věděli jsme o sto lepších způsobech jak utratit volný čas a penízky. Mě děti nebrali vůbec , pleny a kojení porod a to všecno. Pak jsem před dvěmi léty šla v létě týden po 28mých narozeninách na běžnou prohlídku před dalším nasazením antikoncepce, měla jsem 3něsíční pauzu kvůli operaci a paní doktorka mi stašně gratulovala a pořád mi ukazovala takový kulatý flek a říkala takový divný řeči jako že je vše ok, a tady ja hlavička a ručička a pak mi řekla že jsem v15 týdnu těhotenství a dala mi dvě fotky a průkazku a koppu bržurek a tel. čísel na cvičení a kurzy, vitamínů a rad. Musela jsem zavolat mamči at pro mě přijede, netroufla jsem si řídit, Máma byla v sedmém nebi ale já v šoku. A manžel málem omdlel, Tak jsme se začali připravovat na příchod miminka, ani jednou u nás nepadlo slovo potrat. Pak asi v sedmém měsíci jsme šli s manželem na veký ultrazvuk, jen se paní doktorce něco nezdálo, A tam jsme45 minut pozorovali naše dítě jak škytá cucá si palec mává ručičkama a manžel řekl že podle zadečku je to holčička. pak se to nějak změnilo a začali jsme s malou ještě víc komunikovat muž jí do břicha zpíval a říkal pohádky, u porodu nebyl- císař ale pak hned a já s Bárou na rooming-in. a ted má malá rok a půl je naprosto skvělá kojíme chodíme papáme žvatláme. Je pravda, že jsem čekala nějaký BOOM mateřská láska a nic, anle tak nejak naprosto samozdrejme jsemcítila tu velikou obrovskou nenahraditelnou lásku k tomu tvorečkovi strach o něj a dalších 1000000 pocitů. A proto vůbec se toho neboj ono tak nejak příjde a pak uvidíš. Samozřejmě musím napsat že po žádném dalším dítěti netoužím a zastávám heslo jednou a dost. Ale třeba jednou...... Držím ti palce, a všem dalším. Andrea