:o) Monty, znám něco podobnýho :o)

Ahoj Monty,
musím přiznat oslí hýkání, jež na mě přišlo od prvních slov tvého článku.
Myslím, že ony "závody v kojení" (kdo více, déle...) už tu kdosi zmiňoval... :-)
Bylo by to na dlouhý psaní, takže to zkusím zkrátit: taky jsem přestala u první ratolesti s kojením o dost dřív, než jsem předpokládala; a to jsme taky neměli „technické problémy“ a byla jsem rozhodnutá kojit tak aspoň do roka--- možná právě proto, že sama jsem byla kojená jen 12 dní (máma měla laktační psychózu)....– tak tohleto se mi sice vyhnulo, přesto „zdravotní“ problémy se časem naskytly – i přes obrovskou radost z miminka v prvních týdnech jsem nebyla štěstím kypící matkou, ale naopak čím dál tím víc připomínala tu "zničenou trosku, která se ráno musí téměř exhumovat, aby byla schopná dojít tři kroky do koupelny" – přesně jak píšeš. Důvody jiný než u tebe, ale asi ne míň závažný, už jsem si tu srdce vylívala víc ve starších příspěvcích – třeba na: http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=2631
Takže: buď ráda, že jsi vydržela 8 měsíců, to je krásný, já přestala ze dne na den v 5 měsících a jednom týdnu, a mohlo mi to srdce utrhnout (výčitky svědomí a lítost byly obrovské, převeliké... Co s tím ale nadělám? Dítě žije, docela vesele, a alergie zatím nemá...)
Podruhé to je naštěstí o hodně lepší, daleko víc si teď obě dívčiny můžu užívat, fakt. Díkybohu! Je to přesně jak říkáš: dítko potřebuje mámu v pohodě a ne chodící mrtvolu! Víc než se dát zase dohromady pro něj udělat nemůžeš!!
Přeju ti z celé své pocuchané duše, ať se dáš brzo do pořádku, a kdybys náhodou měla náladu si o (ne)kojení popovídat po mailu, jsem k službám :-)
Zdar a sílu
Ester
P.S. – ještě mi napadá, nenese za tvé problémy odpovědnost nezvykle zdravý životní styl?! Třeba si tělo žádá nikotin, pivo... :o)