já měla depku

Ahoj matko,
tak si tak pročítám články na této stránce a konečně mám pocit, že ze mě něco spadlo. Kojení - to slovo se pro mě stalo noční můrou.Já jako prvorodička jsem byla doslova nadupaná informacemi o kojení, takže teoretická příprava byla 100%.Kojit jsem chtěla za každou cenu. Jenže ejhle - v porodnici mi malý nechtěl pít, tak ho museli přikrmovat, kojit jsem ho začala až doma. Mezitím jsem si ale prošla poporodní depkou z toho, že ho snad nebudu moc ani nakrmit. Všude na mě číhaly letáky a já měla nervy, že bych snad o to mlíko přišla.Doma to šlo první měsíc a půl, jenže pak jsem kojila už po půl hodinách a malý pořád plakal.Taky málo přibíral, tak jsme začali dokrmovat. Nejprve ze lžičky, pak z kádinky, takže jsem nedělala nic jiného než kojila, odstříkávala a zase kojila.Bylo nám jasné, že to dlouho nevydržíme.Ve 4měsících dostal poprvé Sunar a světe div se, vůbec neprotestoval,dokonce pomalu odmítal mléko moje. Nakonec se úplně sám a přirozeně odstavil. Měla jsem z toho dost dlouho výčitky svědomí, ale Vojtíšek prospívá, vůbec nebyl nemocný a po Sunaru je pořád jako divý.A moje kamarádky, zuřivé zastánkyně kojení až do svatby - tak jejich děcka jsou obě alergické, prodělala v zimě obě angíny. Tak nevím, jak to s tím přeháněním o kojení doopravdy je.Spíš si člověk musí zachovat chladnou hlavu a říkat si, že udělal, co bylo v jeho silách,vždyť i mamina, která nemůže kojit,chce pro to své mimčo jen to nejlepší a není o nic víc horší než ty,které kojí.Ráda bych znala názor ostatních,a tak připište svá moudra o vás a o tomto problému.
Ahoj Jitka.