Bell

Čtu tvůj článek a vybavujou se mi moje starý pocity... mně se zdál dokonce sen, že jsem potratila, ale přesvědčila jsem samu sebe, že to nic neznamenalo - až za dva týdny se ukázalo, že plod je přibližně dva týdny mrtvý. Tehdy jsem se strašně obviňovala z toho, že zatímco těhotenství jsem poznala dávno před testem, potrat ne - ale pak mi došlo, že to bylo jinak...
Můj gynekolog mi tehdy řekl: "Nemůžete za to, co se stalo. Nijak to neovlivní vaši schopnost mít další dítě. Soustřeďte se na dítě, které už máte, potřebuje vás." - Krásně tak třema větama ošetřil minulost, přítomnost i budoucnost.
Jenže tak lehký to nebylo, skutečně šest neděl trvalo, než jsem se vzpamatovala. Málokdo v mém okolí to chápal, dost lidí mělo tendenci vnímat to jako něco běžného, normálního, spíš jen takovou nepříjemnost.
Ale přešlo to, a i když si každej rok vzpomenem v té příslušné době na někoho, kdo tu s náma mohl být a není, je to pryč.
Dej si na smutnění tolik času kolik potřebuješ, a bude zase dobře...