Re:

Škoda to takhle hrotit...
Osobně to nevnímám tak, že tyhle dvě ztráty spolu Ráchel porovnává. Spíše tak, že při potratu není zármutek ženy brán jako legitimní. Myslím, že v tom má pravdu - nebo aspoň co můžu říct ze své zkušenosti. A Libik, já svému dítěti - ani jednomu - nikdy neříkala plod, prostě to pro mě bylo dítě, byť méně skutečné, ještě ne hmatatelné, ale plod to nikdy nebyl. Uvažovala jsem tehdy taky nad tím, jaká je to krutá daň za ty pohodlné časné těhotenské testy... za ten ultrazvuk.... za všechnu tu včasnou diagnostiku, protože prostě o třicet let dřív by to prostě nebylo nic, jen opožděná menstruace. Jak se ale jednou stane opožděná menstruace těhotenstvím, už to není jedno :-(.
Samozřejmě že mluvit v tomhle kontextu o ztrátě narozeného dítěte je nesmysl, a máš pravdu, zvláště dneska.
Ale taky neobstojí porovnání - podívej se, jsou na tom jiní mnohem hůř - protože při určité intenzitě bolesti je prostě právě prožívaná bolest tou subjektivně největší, a její intenzita se zrelativizuje jen časem, a nebo prožitou bolestí ještě horší :-(, jestli chápeš, co tím chci říct.