Potrat nebo porod?

Milé dámy. Ač běžně své ryze soukromé a intimní pocity veřejně nevyjadřuji, při čtení diskuse přece jenom převážila moje potřeba je vypsat. Přijít o "miminko" v prvním trimestru je hodně smutné, ale přežitelné a časem to přebolí. Sama jsem měla zamlklá těhotenství dvě, obě ukončena revizí dělohy (8 a 10tt). Teprve napotřetí se těhotenství povedlo, i když to není úplně výstižný termín, od počátku bylo s velkými problémy (opakované krvácení, špatné ultrazvuky, hospitalizace a podepisované reversy apod.). Teprve ve 22týdnu jsem se dozvěděla, že plod je zdravý, předtím na 16tém týdnu také od jednoho primáře nejmenované nemocnice že to je určitě Down a mám zanedbanou genetiku. O odběru plodové vody, genetických ultrazvukách a nervech co bude snad není třeba psát.Předčasně se mi potom narodil zdravý syn.

Nyní jsem na konci 24týdne svého již čtvrtého těhotenství. Od samého počátku je opět problémové, také vypadalo zamlklé. Situace byla komplikovaná i tím, že jsem v té době byla s manželem v zahraničí - i na představu revize dělohy v Asii jsem byla připravená, do toho jsem dostala pásový opar, no prostě "veselo". A stres, protože se nám v rodině nedávno narodilo děťátko, které Downův syndrom opravdu má a samozřejme žijete ve strachu, že jej může mít i dítě Vámi očekávané. V 18-tém týdnu mi byl odběr plodové vody primářem genegiky rozmluven že není třeba. 18.12. jsem již na počátku 22tt absolvovala genetický ultrazvuk a najednou byla amniocentéza nutná, vážné podezření právě na Downův syndrom, takže jsem ji také hned absolvovala s vědomím, že mám pouhé 2 týdny na vyhodnocení výsledku a případné "řešení".
Přes to, že děťátko si s manželem oba hodně přejeme, odmítali jsme vybírat jméno a začít na něj připravovat jeho staršího bratra. Přesto, že již více než 5 týdnů velmi výrazně cítím jeho pohyby, byla jsem vnitřně připravená a smířená s tím, že za pár dní již třeba v případě zjištěné vady nebude. Přesto všechno, že řešení takové situace ukončením těhotenství, a tedy potratem samozřejmě vyvolá řadu výčitek, sebeobviňování, pláče a na tomto místě jistě i diskusí, je to řešení v konečném důsledku nejšťastnější, byť v tom aktuálním okamžiku nepředstavitelné. Po rodinné zkušenosti s narozením malého Downíka s nemocným srdíčkem vím, že to co následuje po narození postiženého dítěte a prvotním šoku, je daleko strašnější, než potrat v 1.trimestru či po půlce těhotenství.

Zítra mi končí lhůta pro ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů. Včera odpoledne, jsem se dozvěděla, že - dnes už mohu říci že chlapeček - je zdráv (alespoň pokud jde o vady, které lze zjistit). Věřit tomu budu moci až v okamžiku, kdy se také zdravý narodí.

Chci svým příběhem jenom uklidnit všechny maminky čekatelky, že potrat či zamlklé těhotenství je sice velký aktuální smutek, ale proti narození postiženého dítěte malý problém. A že to tedy tak zřejmě bylo správné, když se plod nevyvíjel.

Přeji všem hodně jenom zdravých dětí