Ahoj Bellanko,

je mi moc líto toho, co se Ti stalo, a moc Ti přeju, aby ses brzy po revizi zotavila a mohli jste se s manželem snažit znova. Já jsem absolvovala 27.12. laparoskopii a odstranění mimoděložního těhu spolu s pravým vejcovodem, ke se plod usídlil, byla jsem v 9tt....nicméně proč toto zmiňuji má trošku hlubší kořeny....několikrát jsem na rodince narazila na Tvoje články, které mě vždy oslovily, ( my máme doma Honzíka únor 2005 )a v některých jsem se doslova viděla. Naposledy to byl Tvůj článek " Proč nechci být snažilkou". Ač jsem na něj nenapsala žádnou reakci totožnila jsem se snad s každým písmenkem z Tvého článku. I my jsme se přibližně ve stejné době rozhodli, že pořídíme Honzíkovi sourozence a i já jsem strašně netrpělivá a čas od ovulace k testu se táhnul neuvěřitelně. Pak se nám v listopadu zadařilo, termín bych měla v srpnu 2007 a co nevidím, zabrousila jsem na diskuzi srpen 2007 a objevim tam Tve jmeno. Rikam si to je docela nahoda. Pak byly Vanoce, potom nemocnice a neměla jsem čas moc na rodinku chodit, pak se kuknu po svatcich a hned na prvni straně na mě číhá Tvůj článek z hlavní strany. Když jsem si ho přečetla, nemohla jsem tomu uvěřit...byla to zase náhoda, ikdyž o mnoho smutnější. Neznáme se, ale přesto mě Tvé články ovlivnily tak, že píšu tento příspěvek.
Jen bych se ještě chtěla vrátit ke svým pocitům, protože jsem zde viděla různá vyjádření. Když jsem začala na Štedrý den krvácet a dr. mi řekl, že nevidí srdeční činnost a pravděpodobně jsem samovolně potratila - obrečela jsem to. Ovšem ve chvili, kdy začalo být ve hře mimoděložní těhu, říkala jsem si proboha ať operace dobře dopadne, ať jsem zdravá a můžu se starat o Honzíka, který mě potřebuje a čeká na mě doma. Musím říct, že v té chvíli smutek ze ztraceného těhotenství naprosto převážilo právě to, že musím být v pořádku pro Honzíka. Je jasné, že kdyby to bylo první těhu, pořád bych si to přebírala dokola a dokola. Ale přišla jsem domů z nemocnice, viděla jsem Honzíka, jak ke mě běží a volá mami a bylo přeboleno, další dítě je fyzicky možné, i když to možná bude trvat déle, takže pokud tomuto těhu nebylo dáno nedá se nic dělat.
Nechci vypadat, jako, že plod ve svém těle napovažuji za dítě a netruchlím pro něj, ale nemám pocit, že bych se pořád přebírala, jaké by to bylo, kdyby se narodilo, a že v srpnu bych byla v porodnici, pak, že by s námi bylo na Vánoce. Jistě si na to vzpomenu, zlášť když jsem se na Silvestra dozvěděla, že moje blízká kamarádka má termín jen o týden dřív než by měla já, ale vím, že toto miminko by se nikdy nemohlo narodit, ani by nemohlo v tom vejcovodu růst.
Přeji Vám vše nejlepší do nového roku 2007 a všem brzy krásná a vytoužená miminka.