Hodně síly

Ahoj Bell, Sabi a ostatní se stejnými příběhy,
když jsem čekala svoji holčičku Marušku, ve 12tt jsem měla špatný nález na ultrazvuku s podezřením na dow.syndrom. Následovalo čekání na provedení amniocentézy, pak samotná amnioc. a další čekání na výsledek. Ten byl naštěstí dobrý. Přesto mě tato zkušenost v mnohém ovlivnila a myslím, že nejen mě, ale i Marušku. Myslím, že na těchto případech je nejhorší dlouhá doba čekání a pak to, že k přeřušení těhotenství dochází z vůle a rozhodnutí matky nebo obou rodiču a hlavně ve vysokém stádiu těhotentsví. Od té doby kdy jsem se dozvěděla o tom, co se může stát a že moje miminko nemusí být vpořádku jsem měla noční můry, kde se mi vybavovalo prostředí nemocnice. Přes den jsem zase přemýšlela o tom zda člověk má právo rozhodnout o takové věci. Víc než kdy jindy jsem narážela na různě postižené děti a obdivně sledovala jejich rodiče. I když jsem se všemožně snažila být optimistická kvůli svému mimi chmur a nočních můr jsem se nezbavila. A vlastně po dobrém výsledku se mi sice hrozně ulevilo ale jakési napětí přetrvávalo až do porodu. I při něm se vyskytly problémy, ztrácely se ozvy a a podstoupila jsem císař.řez s lokálním umrtvením. V té chvíli se mi vše vrátilo a než jsem uslyšela Marušku plakat byla jsem hrůzou bez sebe, že něco přeci jen není vpořádku.
Musím říct, že tato úzkost a strach z těhotenství mě pronásledoval i nadále, nešlo nám kojení, malá měla koliku, pořád plakala a já měla hrozné poporodní deprese. Myslím, že její přecitlivělost a uplakanost zavinil i stres během těhotenství.Teď už je ale dávno vše vpohodě a Maruška je smíšek a naše šikovná, milovaná princezna. Mohla bych o našem prvním roku psát romány, ale chtěla jsem říct něco jiného.
Bell na těhoten.kurzu nám jedna velmi šikovná porodní asistentka vykládala o potratech proč a co a jak. Je to opravdu tak, že příroda tak sama rozhoduje, které těhotenství má velkou šanci se vydařit a že se narodí zdarvé mimi a které tu šanci nemá raději ukončí dřív než vývoj více pokročí. Asistentka nám také říkala, že tyto nenarozené děti jsou u nás vlastně jen na návštěvě a zjišťují jestli zrovna v této chvíli na tomto místě je už čas se uhnízdit a posléze narodit a pokud ne zase odejdou. Nevím jestli toto vše může zmírnit tvoji bolest a souhlasím s názory ostatních, že tvá bolest je odůvodněná a nezkrývej ji, posmutni si. Ale myslím, že je stále lepší když někdy rozhodne příroda než potom musíme my jako v případě Sabi. Věřím, že brzy se zase do tvého života vrátí sluníčko i když jedno velké v podobě tvé dcery tam už máš.
Sabi, je mi moc líto, co právě prožíváš. A svírá se mi srdce, když na to myslím. Sama nevím jak bych se rozhodla kdyby mé testy tenkrát vyšly špatně. Ty jsi se už evidentně rozhodla a tak je to správně. Tvé rozhodnutí ať už jakékoliv je tvé rozhodnutí a jako takové je vždy správné. Nikdo se nemůže naplno vžít do tvé situace, protože v ní není. Pokud ale Bůh, osud nebo cokoliv co řídí naše kroky tě postavilo do této situace bylo to jistě s vědomým, že ty sama se rozhodneš dobře. V tvém srdci zůstane prázdné místo a smutek, ale určitě se časem alespoň trochu zahojí a určitě budeš zase jednou šťastná.
Vám oboum i všem ostatním hodně síly a samé zdravé děti.
Dáša a Maruška