Řešení je víc

Milá Lucie,
je mi líto co ty i tvá rodina zažíváte. Ve tvém článku nebyly některé základní info, jako věk dětí nebo to jak konkrétně ony celou situaci prožívají, co o ní ví atd...
Myslím, že ve většině vztahů (rodin) dochází k problémům i proto, že tu nefunguje dobře komunikace. Existují různé malé problémy o kterých se nemluví, protože přeci nejsou tak hrozné...jenže ono se to nabaluje... a pak už je toho moc a dvojice vlastně ani není zvyklá cokoliv řešit, promluvit si atd...
Pokud jste ovšem něco zanedbali, to už teď nezměníte. Nedělala bych ale znovu stejnou chybu a zkusila si s mužem promluvit na rovinu. Co mu vadí, vadilo, jak by to chtěl dál, jak se chce starta o děti, kolik s nimy strávit času a jestli chce váš vztah definitivně ukončit. Před tím bych ale na tvém místě utřídila svoje myšlenky. Můžeš možná odjet za rodinou, možná ale ještě lépe někam, kde by si byla sama a mohla přemýšlet o sobě a o tom, co vlastně ty by si chtěla.
Uvidíš jestli rozhovor s manželem přinese třeba nějaká další řešení.
Rozhodně bych ale nakonec volila takové řešení, které bude prospěšné dětem i tobě. Sebeobětování nikomu nic nepřinese a jednou by si litovala. Vytrhnout děti z jejich prostředí není možná ale taky to pravé ořechové. Musíš zvážit menší zlo. Můžeš přeci zůstat na Moravě, rozvedená, manžel děti na víkend? Konkrétních variant je jistě více.
Rozhodně si všichni zasloužíte plnohodnotný pěkný život a to teď, ne až jednou, náhodou. A i když jsou rozvody smutné, dají se zvládnout bez velké újmy. Zamysli se nad přítomností a nad budoucností a uvidíš. A hlavu vzhůru ze smutné rodiny může být zase veselá, ať už budete spolu s manželem nebo nebudete.
Hodně štěstí.
Dáša