„Formální“ manželství

Já si myslím, že něco takového může fungovat, ovšem není to vůbec jednoduché. Myslím tím manželství, kde se oba dohodnou na tom, že už k sobě necítí dost či si dostatečně rozumí na to, aby byli skutečně muž a žena. Tudíž si žijí každý svým vlastním životem, navzájem se nijak neomezují, ale pro své děti nadále fungují jako rodičovský pár.
Předpokládá to ovšem vzájemnou úctu, toleranci a přátelský vztah.
Přiznám se, že neznám ze svého okolí jediný příklad, kde by to takto fungovalo. Ale v ryze teoretické rovině si to dokážu představit. Prakticky je to samozřejmě horší, protože tam, kde se začne hroutit vztah, vznikají všelijaké negativní emoce, které další společné soužití dost komplikují.

Slyšel jsem ovšem o případu (možná to bylo dokonce v TV, ale já to neviděl, slyšel jsem to jenom vyprávět), kde rozvedení manželé vyřešili střídavou péči tak, že měli tři byty - v jednom bydlely děti a rodiče měli každý svůj (nebo bydleli u svého přítele/přítelkyně). No a v tom třetím bytě se pravidelně střídali a zřejmě se tam i tu a tam potkali, takže děti nemusely pendlovat od jednoho k druhému a navíc měly pořád jakous takous iluzi kompletní rodiny.
Je to ovšem řešení poněkud finančně náročnější, to je pravda...