Re: nezůstavat jen kvůli dětem

Každý jsme z jiného prostředí, máme jiné zkušenosti, stejně si člověk musí vždycky sám rozhodnout co udělá.
Prarodiče mého manžela spolu zůstali jen kvůli dětem (třem)... no oni se i brali kvůli neplánovanému těhotenství. Problém byl v tom, že v době, kdy děti byly velké, byli i oni už ve věku kolem padesátkou, a již se neodhodlali udělat ten krok, rozseknout léta mrtvý vztah a jít každý svou cestou, začínat nový život (láska ke společnému majetku?). Manželovy vzpomínky z dětství jsou rozdělené na vzpomínky s mámou, která s dětmi podnikala výlety a starala se o ně a na tátu, který s nimi bydlel, ale byl jak cizí spolubydlící... sice si v poledne přišel sednout k nalité polívce a ve skříni měl oblečení, které mu máma prala, ale jinak se do chodu rodiny moc nezapojoval (a už vůbec neparticipoval na domácích pracích). Vztah rodičů chladný, hladina vířena občasnými hádkami. Děti dospěly, rodiče zůstali spolu... protože již nebyli omezováni ohledem k dětem, jejich válka roseových propukla naplno. Hádky na denním pořádku, naschvály, osočování, urážky i před dětmi a vnoučaty (neustálé demonstrace toho, "jak s ním maminka celý život trpěla" atd.), zapšklost, neschopnost dialogu. Noční můra pro všechny zúčastněné. Muž onemocněl a ochrnul na nohy, žena se o něj odmítla postarat, jakkoli mu pomoct (ačkoli byli stále manželé a žili v jedné domácnosti) atd atd. Jedno velké zoufalství. Je to extrém, ale je to taky další zkušenost, která může být varováním.