Re: Co dodat???

Ahoj, u článku jsem si rovněž zavzpomínala na svou válku s kojením...samozřejmě jsem byla namasírována z literaturyn i kurzů, jak je kojení přirozeně jednoduché, praktické, úžasné. Nicméně už v porodnici jsem zjistila, že moje dítě se patrně se všemi těmi přirozenými reflexy nenarodilo a začala muka. Až na krátká období bylo kojení bolestivé, ještě v šestinedělí jsem dostala zánět prsu, horečky, antibiotika...před kojením vždy prsa nahřát, odstříknout, po kojení ošetřit...a dělejte to několikrát za noc - nemluvě o té ,,pohodě" kojení venku - to jsem nikdy nezažila. Vrcholem bylo, když syn začal mít černou stolici a my s hrůzou zjistili, že trpí chudáček hlady a tak někdy ve 2 měsících začalo přikrmování Nutrilonem. A tak nám to na střídačku už vydrželo - kojila jsem nakonec statečně do 10 měsíců. Moc mě mrzelo, že jsme měli takové problémy, myslím, že kojení je nádherná chvilka pro matku i dítě, mateřské mléko je bez diskuse největší dar pro miminko, ale co dělat, když to prostě nejde?? Nevím, zda problémem nemohly být třeba i moje prsa, i když vpáčené bradavky nemám, ale kdo ví . když gynekoložka moje prsa viděla, až když jsem tam dorazila se zánětem?? A ad Laktační liga - odpusťe, ale přes všechnu pravdu, co mají, na mě působí trochu demagogicky. Také jsem jim v zoufalství volala, ale jejich rady mě přišly trochu odtržené od reality....všechny ty lžičky místo lahví....Zkrátka: moc doufám, že příští mateřství si už užiju v plné míře a že moje další děťátko se bude umět hezky přisát:-)) Jo - a co týče mého synka, dnes čtyřletého, který chudáček bojoval o mlíčko a byl přikrmovaný z láhve, je z něho patnáctikilový svalnatý kluk jako buk! KOjení zdar! - ale asi ne za každou cenu - úspěsné kojení vyžaduje 2 partnery, kteří k akci přistupují pohodově, když není v pohodě matka, trpí bolestí, těžko dítěti přenese žádoucí účinek.
Mějte se!