Re: Nervy kolem kojení

Tak to tady pročítám a jsem ráda, že v tom nejsem sama.Porod nebyla zase tak strašný jako spíš poporodní komplikace.Hned po porodu placenty mě museli dočistit, protože kus placenty tam zůstal, krvácení z dělohy nešlo zastavit, takže výsledkem byla 1200 ml krevní ztráta a k tomu dost velký šití (i v pochvě).Malýho k přiložení tudíž donesli až asi za 2,5 hodiny, na chvíli se přisál, ale pak už mě ho vzali a odvezli na pokoj.Jelikož jsem byla dost opuchlá, že jsem se ani sama nevyčůrala, zavedli mě cévku a ještě jsem měla jakýsi drén z dělohy....TAkže jsem si nesedla.Štěpánka mi nosili jednou za čas, počítám tak 3-4 za den, ale moc se nechtěl přisávat, byl od začátku neklidný a kojit se mi nedařilo.4 den se mi nalily prsa a já se těšila, že začnu pořádně kojit, ale nic.Sestry dokrmovaly stříkačkou a prstem, já ho pořád kvůli mému stavu neměla u sebe....Pak dostal žloutenku a když jsem se šla podívat jak je pod světlem a viděla tam u něj dudlíka (i přesto, že jsou proti dudlikum)tak jsem se ani nedivila, že se nechce přisávat. Jenom jsem pořád slyšela, tam byla ta velká krevní ztráta, uvidíte, že se rozkojíte....a to bylo pořád. Nerozkojila jsem se, zkusila jsem všechno, měla jsem jen pár kapek.Zkoušela jsem odsávačky pro stimulaci mlíka, horkou vodu a masáž, čaje, homeopatika....Obrečela jsem to, ale co se dá dělat, hlady ho přece nenechám. Ted jíme z flašky, malý nebrečí a je spokojený.Před pár dny jsem musela znova na revizi dělohy tak jediný plus má umělá výživa....rodina se s flaškou postarala sama o Štěpánka zatímco já se v klidu mohla z další velké ztráty krve zotavovat v nemocnici a u toho se tam pořádně vyspat :-)Štve mě, že všude čtu jak se má kojit, že každý může kojit, jak je to to nejlepší a bla bla. Nikdy bych nečekala, že nebudu kojit...