Když se mlíko neudělá...

Zdravím všechny, ráda jsem si přečetla tento příspěvek. Také mně se stalo, že bohužel nemůžu kojit, neb přes veškerou snahu se mi prostě prsy nenalily a mlíčko se neudělalo... :-( Taky všude čtu, jak je kojení prospěšné a jak za nedostatečnou tvorbou mléka stojí špatná technika nebo malá odhodlanost... Dovolte, abych si vylila srdíčko... :-) Já měla bezproblémové těhotenství a strašně jsem se těšila na porod. Bohužel kvůli problémům v dřívějším těhotenství, kdy se malá narodila mrtvá mě nenechali rodit přirozeně, i když během těhotenství o tom nepadlo ani slovo a při přechodu od svého gynekologa do porodnice mi okamžitě bylo sdělěno, že za 3 dny nastoupím na vyvolání.. Krve by se ve mně nedořezal... Já se tak těšila a teď tohle. Bránila jsem se, ovšem udolali mě psychologicky slovy - přece nechcete, aby to dopadlo jako minule. To, že minule šlo o vrozenou vadu srdce, na kterou bohužel nikdo včas nepřišel, je jaksi nezajímalo a rozhodli se mi to vyvolat týden předem... Ani se mi nechce líčit ta bezradnost, kdy se střídaly v porodnici směny a jeden doktor říkal, porodní cesty jsou připravené, zítra jdeme na to a druhý, že nejsou vůbec připravené, že je musí napřed "nachystat" atd..., byly to pro mě stresy, kdy do mě pořád někdo "hrabal" a každý říkal něco jiného... Nakonec mi to tedy vyvolali, já si "vyžrala" bolesti, které přicházely a odcházely jedna za druhou a velmi silné, útěchou mi měla být slova, že víte, ono po těch prášcích jsou ty bolesti takové "jiné".. Ano, jeden přirozený porod mám už za sebou a musím říct, že jsou opravdu HODNĚ jiné.. To je jedno, prostě pak šlo všechno ráz na ráz, ani jsem se pořádně neotevřela, jeden říkal tlačte, druhý netlačte, tudíž jsem se celá potrhala, ale malá byla na světě a v pořádku. :-) Posléze si na mě doktorka během půl hodiny zopakovala kurz šití. Nemít tam u sebe manžela tak nevím. Byla jsem zralá porodní asistentce ukousnout hlavu.. (Pardon, ale nechci nikoho strašit, samozřejmě každý to má jinak a já mám spoustu kamarádek, u kterých to bylo všechno naprosto v pohodě.) Bohužel tohle všechno na mě zanechalo docela silné psychické následky a přestože jsem měla mleziva pro 10 dětí, zmizelo a mléko se prostě neudělalo.. Sestry mě nutili kojit, mě to bolelo, malá plakala hlady, tak stříkačky, sondičky, kloboučky... byly jsme obě na nervy, malá i já. Už jsem se těšila domů, až budu mít od všech klid. Po příchodu domů jsme skoupily lékárnu a od té doby krmíme (malé bude v pondělí měsíc) a malá je spokojená, krásně spinká a doktorka nás jen chválí.. Bohužel stále ale narážím na "chytré" lidi, kteří se nad tím že nekojím pozastavují, jako bych byla nějaká "vadná" nebo to dělala z vlastní vůle. Bohužel - stres je svině a může za to on a ne já. Já se snažila, ale nenechám zbytečně trpět sebe ani své dítě (malá ubyla na váze v porodnici víc než oných 10%). Když všude čtu o tom, jak se musí kojit a že to je tím, že se málo snažím, je mi z toho smutno, ale pak se kouknu na malou a uleví se mi. :-) Hlavní je to, jak se jí daří a jak prospívá a ne to, co píšou knížky. Tak hodně štěstí všem nekojícím a hlavně krásná a zdravá miminka i na umělém mlíčku přejí Dana a Miška