Re: a co kdyz dite proste neumi kojit

Mám podobné zkušenosti, prvního syna jsem plně kojila 2 měsíce, na váze celkem přibýval, ale spokojený nebyl vůbec. Pak začal prs odmítat, horečně jsem hledala informace, co dělat, volala Laktační ligu a výsledkem bylo zjištění, ze podání flašky není řešením. Ale co je řešením jsem se nedověděla nikde. Tak jsem ho asi měla nechat hlady a jít stejně jako ty paní z ligy na nějakou dobrou večeři, ne? Když večer vykakal stolici zelenou jako špenát, bylo rozhodnuto. Jeníček dostal flašku a poprvé v životě se dosyta najedl a usnul u flašky jako děti mých spokojeně kojících kamarádek. Nechci hanět LL, jejich možnosti pomoci jsou omezené, ale ten tlak na to, aby maminky kojily je tak velký, že nám, kterým se to nedaří, opravdu snižuje sebedůvěru. Já jsem se za méněcennou považovala i přes odhodlání nenechat se rozhodit neúspěšným kojením i u druhého dítěte. S Františkem se kojení báječně dařilo do 3 týdnů, kdy nastalo víc komplikací najednou. František dostal antibiotika kvůli zánětu v pupíčku a mě se na prsou objevila plíseň, protože jsem kojila 50 minut po 1,5 hodině. Ještě teď mi vstávájí vlasy na hlavě hrůzou, jak to bolelo! Napadl mě slogan "Kojení, hojení", ale ten se asi v brožuře LL neobjeví. Tak začal kolotoč odstříkávání, kojení, hojení bradavek, odříhávání, uspávání, a zase znovu pěkně od začátku. Ve dne, v noci. A kde je čas pro první dítě? Nebýt mé maminky, vzdala bych to po týdnu. Začala jsem dokrmovat přes stříkačku, ve 2 měsících jsem dala výtečnou flašku Avent, kterou tímto vřele doporučuji, a kombinovala jsem to s kojením. Někdy František vypil víc mateřiny, jindy Nutrilonu. Teď má 8 měsíců, jí už příkrmy a já stále kojím, ne plně, ale i to považuji za vítězství. Prostě - nejdůležitějši je, milé maminky a milá Laktační ligo - spokojené miminko a spokojená maminka. Mezi tím je totiž rovnítko.