30.3.2007 15:00:15 Brebina - Eliška a Matěj
Marná byla moje snaha
Jsem maminka dnes už 7 měsíčních dvojčat - tedy od porodu. Podle termínu porodu nám je 5,5 měsíce, děti se narodily předčasně skoro o 7 týdnů a porod byl velice překotný a spontání - trval pouhopouhé dvě hodiny od začátku bolestí, což je na prvorodičku úctyhodné - poznámkám o minimálně 12 hodinových porodech prvorodiček se jen směju.
Po porodu mi děti ihned odvezly na JIPku, kde setrvaly celý měsíc zavřeni v inkubátorech ( v nemocnici jsem strávila 8 dní po porodu díky menším komplikacím). Chodila jsem za dětmi pravidelně a vždy na otázku sestřiček, jestli nesu mlíčko odpovídala ne, nemám. Nikdo se mi jako novopečené mamince ohledně laktace nevěnoval, na radu sestřičky jsem si začala 4 den po porodu mačkat a masírovat prsa a objevily se první kapky. Jak jsem šla šťastná s dostříkanými 2ml prvního mlíčka na Jipku za dětmi. Laktace se mi spustila až po 5 dnu a za pomoci odsávačky jsem se propracovala na 100 - 130 ml na jedno odsávání. Děti krmili sondou, lahvičku začali dávat až 3 týdny po porodu - nedivím se, neměli vyvinutý sací reflex, lahvičku dlouho odmítali. Díky psychickému vypětí se mi mlíčko ale začalo po 3 týdnech ztrácet a nikdo mi nedokázal poradit co s tím. Přečetla jsem všechny možné kníčky, brožury a dočetla se jen, co dělat když je mlíka moc. Po 5 týdnech od porodu jsem nastoupila zpět k dětem do nemocnice, za týden jsme měli jít všichni konečně domů. Jenže kojení v mém případě bylo pořád tabu. Mlíka bylo málo - už jsem odsávala max. 20 ml z obou prsů za 3 hodiny. Sestřičky radily jen jak se starat o dítě a když jsem projevila zájem o zkoušku kojení, koukaly na mě co to jako chci? Nikdo mi s tím nepomohl, Elinka se ne a ne přisát, když se přisála, ihned usnula. Matěj se přisál, chvíli tahal, snažil se. Byli jsme na jiném odd. než je šestinedělí, za našimi dveřmi pořádali kurzy pro novopečené maminky o kojení a nás nikdo nepřizval. Když jsem se obrátila na sestru s radou, jak zvýšit laktaci, nebyla ochotná se semnou bavit, odkázala mě na sestřičky "na mém" oddělení. Nicméně při pohledu na mé uslzené oči, mlela něco v tom smyslu, čaje, často přikládat .... prostě vše co jsem už vyzkoušela a odbyla mě. Kojení se mi rozchodit nepodařilo, 8 týdnů po porodu jsem odstříkala jen 10 ml za celý den!! a dávala to dětem jako bonus k příkrmu. Matýsek se ještě párkrát přisál - byl to nejkrásnější pocit na světě, moci dítě kojit.
Trápím se dodnes, ale co nadělám? Mohu se jen těšit, že snad příště, až budeme mít ještě další dítě, bude vše v pořádku a já budu kojit.
Nevzdávejte se, bojujte, dokud to jde, vím že je to moc těžké
Odpovědět