Re: to znám

Ahoj,
také to znám... Rodila jsem v roce 1999 císařem, malý se nepřisál, byl hrozně hodný, dokud jsem mu nezkoušela dát pít. To začal brečet a spolupráce s ním skončila. Mléka jsem bohužel měla málo. Takže už v porodnici ho přikrmovali, pak jsem dostala zánět prsou, teploty. Nahřívání prsou, zakoupení odsávačky mléka. Po propuštění z porodnice (byla sobota a nikdo mi ani neřekl, čímže to mám své robátko krmit, dokud jsem se nezeptala (byla to Beba) - lékařka neměla čas. Pila jsem čajíky na podporu tvorby mléka, a jen jsem většinu dne zkoušela aspoň něco odsát, byla jsem z toho nešťastná, protože to znamenalo opět nahřát prsa, nekonečně dlouho se snažit o odsání alespoň té "čtyřicítky" a tu měl jen jednou denně, vic jsem ze sebe nedostala. Na kontrole po šestinedělí se mě gynekoložka zeptala, jak kojím a po sdělení, že tak jednou denně tu 40 odsaji, řekla mi, že to snad ani nemá cenu, ať se domluvím s dětskou lékařkou. Což jsem učinila a převedla po poradě s ní synka na Bebu úplně. Moc mě to mrzelo, těšila jsem se, jak si budeme kojení užívat. No co se dalo dělat, zvládli jsme to i tak, alespoň trošku mateřského mléka syn dostal v šestinidělí. POzději už to mělo své výhody, manžel mě mohl zastupovat v noci, střídali jsme se.
Takže hlavu vzhůru, už jsem se tím vyrovnala, holt to fakt někdy asi nejde.