Re: Kdo neprozil,nepochopi

Milá Nicol, chtěla bych vám předem vyjádřit upřímnou soustrast.

Mě se stalo něco podobného, s tím rozdílem, že já jsem nosila v bříšku holčičky dvě. Je tomu už 17 let a na výročí jejick úmrtí 29.9. si na ně vždy vzpomenu a říkám si jaké by to bylo, kdybych měla šanci je vychovávat.

Byla jsem ve 31. TT, najednou mi přišlo, že se ty moje cácorky hýbou v bříšku nějak míň a míň. Raději jsem zajela do nemocnice, ale pan doktor mi ujišťoval, že už jsou dost velké a nemají toho místa tolik, aby kopaly jako dřív. To byl pátek, ale abych prý byla v klidu, tak mám v pondělí přijít na UTZ. Tak jsem v pondělí přišla a to už jsem pohyby skoro necítila. Dr mě vyšetřil a řekl, že je něco v nepořádku a abych si zítra přišla lehnout do nemocnice. Nic víc mi říct nechtěl, byla to hrozná noc a hrozná nejistota, celou jsem jí probrečela.

Druhý den kvůli mě svolali schůzi a na té mi pak řekli doslova " víte co se s vašimi plody děje ? " a já jsem řekla, že se jim asi moc dobře nedaří a na to mi ten jeden dr. sdělil, že jsou mrtvý a musí mi okamžitě vyvolat porod. Když do půlnoci neporodím, musí mi udělat císaře, protože už hrozila otrava krve.

Byl to strašný porod, protože jsem věděla, že ta hrozná bolest není k ničemu dobrá. Po ní bude následovat hrozná prázdnota.

Holčičky mi ani neukázali, viděla jsem jen nožičku jedné z nich zabalenou do plínky. Dodnes mám ten obrázek před sebou. Vlastně mi ani pořádně neřekli proč umřely a ani mi nechtěli uznat porod, pro ně to byl potrat. Pak jsem ještě dostala 40 horečky a zánět. Byl to pro mě strašný zážitek. Nad vodou mě ale držela moje starší dcerka, které bylo v té době 18 měsíců.

Rok nato jsem znovu potratila v 7 TT a od té doby jsme se snažili už marně, znovu jsem neotěhotněla.

Chtěla bych vám jen dodat hodně optimismu a síly to přečkat a jít dál. Čas všechno zahojí. I na mě se nakonec usmálo štěstí, po té co jsem se rozvedla a znovu vdala, manžela jsem připravila na to, že asi už mít děti nemůžu. Před 18ti měsíci se nám narodila úplně zdravá holčička a tak jsem se ve svých skoro 36 letech znovu dočkala miminka. Je to naše sluníčko i když pěknej lump :o))

Omlouvám se předem za román, jen jsem vám chtěla říct, jak moc mě vaše ztráta bolí a soucítím s vámi

Hodně sil a ať to rychle přebolí s pozdravem Kačka