Je to hrozně smutné
Nikol, upřímnou soustrast. JSi statečná, že o tom alespoň píšeš a nedržíš všechen ten smutek v sobě. Vůbec si nedovedu představit tu bolest, jakou musíš cítit. Mám dvě děti a jak už tady někdo psal, člověk si neváží toho, co má, do té doby než se něco stane nebo než si přečte třeba takovýhle článek. Vůbec jsem si v těhotenství nepřipouštěla, že by se mohlo něco stát a teď tady čtu, každý druhý komentář k Tvému článku, že se to stalo té i té - no opravdu začnu děkovat Bohu, že mám zdravé děti.
Nikolko, Tobě i Tvému příteli přeji hodně sil, aby jsi zvládla to poslední rozloučení se svou holčičkou a hlavně už jen a jen ŠTĚSTÍČKO v dalším vašem životě. Jana
Odpovědět