Život jde dál

Ahoj, právě jsem si přečetla co tě potkalo. Je mi to moc líto. Cítím s tebou. Stalo se mi totiž něco podobného a to hned dvakrát. Poprvé jsem otěhotněla v roce 1995 po dvou letech léčení neplodnosti, vše bylo v pořádku až do 20 týdne, kdy mi praskla plodová voda. Rovnou mi řekli, že to nedopadne dobře. Ale bohužel ještě 3 týdny jsem ležela v nemocnici a čekala na ten konec. Ten nakonec nastal. Rok poté v září 1996 jsem otěhotněla podruhé. Raději mi udělali steh aby se již toto neopakovalo. Celé těhotenství jsem proležela, a nakonec se mi v květnu 97 narodil krásný a zdravý syn. Dnes je mu 10 let. Když mu bylo pět let tak jsem otěhotněla potřetí. Opět mi udělali steh, opět jsem celé těhotenství proležela, ale ve 24 týdnu jsem opět přišla osvé miminko (holčičku). Myslela jsem že pro mě skončilo vše krásné, i přes to, že jsem měla doma zdravého syna, jsem měla hrozné pocity a prožívala peklo na zemi. Skončila jsem u psychologa a nebýt jeho nevím jak bych dopadla. Dnes mám téměř tříletého syna, je to malý čertík a moje sluníčko. Prošla jsem si peklem, taky mi dlouho trvalo, než jsem svoje nenarozené děti propustila, lépe řečeno jejich dušičky, moc jsem se trápila a vím, že tohle nikdy nezapomenu. Ale dnes mám dva krásné a zdravé kluky a musím žít pro ně. Neboj jednou to nejhorší přeboli, nezapomeneš nikdy, ale nebude to tolik bolet, překonej svůj strach a neboj se. Musíš věřit a věřit hlavně sobě. Všechno bude zase krásné. Přeji ti hodně odvahy, štěstí a lásky. Jitka