Re: Podpora

Je mi moc líto co se stalo a vím moc dobře jak je to těžké. Já jsem si tohle zažila před 11 lety - a bylo mi tenkrát 21. Bylo to šílené - těhotenství od začátku problémové - do 18.tt jsem krvácela a pak vše ustalo a v 36.tt na mě přišly porodní bolesti - v porodnici mi udělali utz a zjistili, že je chlapeček už dost velikej a můžu tedy v klidu rodit - když se malej narodil téměř mi ho neukázali a já jen zahlédla, že je celej modrej, tak jsem se ještě sestry ptala proč je tak modrej a sestra mi řekla, že to je normální - já jsem byla na vrcholu blaha - měla jsem chlapečka, kterého si manžel tak strašně přál a bylo mi skvěle - bohužel jen deset minut - pak přišla nějaká paní - dodnes nevím kdo to byl (nejspíš dětská lékařka) a řekla mi, že mého chlapečka se jim bohužel nepodařilo oživit. Hned mi píchli něco na uklidnění a celých 5 dní v porodnici jsem prospala pod nějakýma práškama. hned poté jsem se domluvila s gynekologem a hned po šestinedělí opět otěhotněla - bylo mi mnohem líp - na tu strašnou událost jsem už moc nemyslela až ve 23.tt jsem začala krvácet a potratila jsem - tohle všechno v jednom roce - nevydařený porod na apríla a potrat 20.listopadu. Po roce a půl se mi narodila vymodlená holčička - dneska je jí 9 a strááášně zlobí a po dalších dvou a půl letech další dračice a před třemi a půl měsíci ještě chlapeček. A dneska si říkám, že všechno zlé je pro něco dobré. Kdo si tohle nezažije ani nikdy nepochopí... ale časem člověk otupí - i když nezapomene nikdy. Jsem teď strašně šťastná a i přesto když tohle píšu, tak brečím jak malá holka.