nikol

moc na tebe myslím a soucítím s tebou, tenhle měsíc to bude 9 měsíců, co nám po porodu v termínu zemřel chlapeček. 4 dny před vánocemi...všichni říkali, jaký to bude krásný vánoční dáreček.... nebyl... přesně si vybavuju tu neuvěřitelnou bolest a prázdnotu... ale přejde to, neboj... jen ta jizva tam zůstane pořád, cítím se stále jakoby poznamenaná. už na něj nemyslím denně, jen když jdu navštívit své kamarádky do porodnice... od 20.12 mi jich porodilo 10.... já budu rodit v listopadu, dr mi doporučovala počkat 6m, ale otěhotněla jsem jsem hned v unoru. Myslela jsem si, že se tím vše vyřeší, že budu konečně štastná, nebylo to tak, srovnávala jsem se s tím postupně, neustále jsem o tom mluvila, četla podobné příběhy, navštívila i zde doporučované www.anjeliky.sk.... naštěstí mám 3letou dceru, která mi moc pomohla...jestě si pamatuju, jak jsem mamce v porodnici říkala, že už žádné další dítě nechci a jak bych byla raději, kdyby byl postižený, než zemřel. Ted se na to dívám jinak - myslím, že mu tam je lépe než tady, že není nic horšího vidět trpět a umírat své dítě postupně. V té hrůze to bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát. Viděla jsem ho jen, když mi ho položili na břicho, na pohřbu jsem nebyla, neměla jsem fyzickou ani psychickou sílu, byl 2 dny po Vánocích. držím ti palce, bude líp, neboj
pokud by sis o tom chtěla popovídat víc, napiš mi na můj email aboulaiche@seznam.cz