Díky za Váš článek

Ráda bych Vám napsala slova útěchy, ale chápu, že to je teď marné.
Musím Vám ale poděkovat, že jste mi připomněla, že si mám víc vážit toho, co mám...
Zažili jsme podobný průběh jako Vy, dokonce o 2 týdny dříve, ale u nás to dobře dopadlo. Sice následovalo dlouhé období nejistoty, jestli nedošlo k poškození mozku, ale dnes je to velký šikovný loupežník. A já to začala brát jako samozřejmost...
Jenže všechno úplně stoprocentně v pořádku není a já si teď uvědomila, že bych se měla hlavně radovat z toho, že je tu s námi a co všechno dovede, než lamentovat nad tím, co mu nejde...
Přeju Vám do dalšího života už jen všechno dobré a držím palce