Neodsuzujme a buďme velkorysí

Jak známo, mezigenerační soužití jednoduché není. Generace dnešních seniorů to má obzvlášť složité.

Vyrůstali za komunismu a mnozí z něj čerpali po celý život výhodu za výhodou. Dřív "hýbali" místním děním natolik, že se jich ostatní báli a měli takřka neomezenou moc. Teď zestárli a... najednou nevládnou! Těžce to nesou. Jejich celoživotní zaměření na mamon a prospěch jim nemá co nabídnout. Pohybují se ve vzduchoprázdnu. Bývají nsnesitelní. Jsou nešťastní. Jejich vlastní děti na ně kašlou.

Ti druzí stáli na druhé straně barikády. Neměli moc šancí a byli "nýmandy" . Někteří z nich se nestačí dneska divit, jak se "stará nomenklatura" nahnala do funkcí a má se znova dobře. Jsou zklamaní a skeptičtí. Další z nich vidí hodnoty jinde a nenechají se tím vyvést z míry. Jsou spokojení, přestože mají malý důchod a spoustu chorob. Setkání s nimi je pro mě velkým zážitkem.

Pak je tu jakási "šedá zóna"... I oni mají svoje radosti a trable a jejich dobrá či špatná nálada se pak odvíjí od toho, zda je bolí či nebolí koleno, či zda jim napsal či nenapsal jejich syn.

Vím: tohle pomyslné dělení je hodně schematické. Přesto nám může mnohé napovědět. I o nás mladších by se dalo něco podobného napsat. Vyrůstal/nevyrůstal s oběma rodiči, měli/neměli harmonické manželství, byl/nebyl v dětství zneužíván, měl/neměl prolémy ve škole, věnovali/nevěnovali se nám rodiče, uměl/neuměl se prosadit v kolektivu vrstevníků... atd.

Nemylme se: u my si neseme do života mnohé šrámy a je to na nás vidět!! Pokud nebudeme velkorysí, nebudeme ochotni odpustit a nebudeme žít v mládí rozumnějšími hodnotami než žila námi kritizovaná část seniorů, i my budeme jednou naprosto "nesnesitelnýni staříky."

Neodsuzujme, odpouštějme a sami buďme laskaví a velkorysí. Naše děti a naše okolí pak s námi budou jednat podobně!

Díky za článek!