Opět se připojím

Narazila jsem na Váš článek o důchodcích a četla i ty předchozí...

Když jsem byla těhotná s dvojčaty, tak jsem jezdila jen k lékařům. Jinak jsem celé těhotenství proležela. Setkala jsem se s tím, že když sem nastoupila do metra, tramvaje autobusu tak všichni klopili zrak jen aby mi nemuseli uvolnit místo oni. Paradoxně se poté našel nějaký starší člověk, či postižený který mě sednout pustil. Mladí měli sluchátka na uších, ze kterých řvala hudba aby přeřvala metro. A koukali do země...

Také se mi ale stalo že jsem stála v dopravním prostředku kde bylo dostatek místa na projítí za mnou, Měla jsem v té době již dosti velké bříško ale jedna starší paní si usmyslela, že prostě musí projít předemnou. Tak mi do břicha dosti nevybíravě praštila holí jak se drala. Také jsem zažila když jsem vstupovala do metra s manželem, že jsme měli nastoupuil, přihnali se dva dědečci, odstrčli mne přededveřmi a drcli do mě do břicha tak že mě manžel musel chytat... No už sem nenastoupila. Počkala sem si raději na další a rozdýchávala šoking...

Bydlím v sedmém patře panelového domu s velmi malým výtahem. Kočárek musím složit, děti dát do tašek, našoupat kočár do výtahu, jednoho kluka držím v levé ruce opřeného o kočárek, druhého skoro nad hlavou a nad tím prvním... Když vystupuji tak musím nohou a taškou s prvním rozrazit dveře a pak vylézt já a v druhé ruce za sebou druhého. Položím je na zem, mezi tím s emi zavřou dveře výtahu. Když mám štěstí tak mi s kočárkem nikdo neujede... takže otevřu dveře vysoukám kočárek, musím ho přeníst nad klukama (20kg) otevřít si dveře na ulici, snést kočár ze schodů rozdělat ho jít pro kluky, dát je do kočárku a až potom se jede. Opravdu je to pro mě složité. Paradoxně jediní kdo mi pomáhají s kočárkem je stará paní která bydlí v přízemí. Drží mi dveře výtahu aby mi někdo neodjel s kočárem, nebo abych si tam sním najela a trpělivě čeká až si nastoupím i s dětmi. Potom mi pomáhají ještě cikáni.

Takže jsou tací i tací ale není dobré házet všechny do jednoho pytle. Stáří se má ctít. Nikdy nikdo neví jak na tom bude on sám, ale také stáří musí respektovat mládí. O tom to je. O toleranci a respektu...