Re: .

:) Připomněla jste mi cca 8 let starou historku. Stalo se mi to na koleji, kam nám taky vedla pevná linka. Byl všední den dopoledne a zazvonil telefon. I já se u pevné linky ohlašuji "Prosim".
Hovor pokračoval asi takhle:
"Ahoj jak se máš?"
"Já? Děkuji, dobře. Koho chcete?" Nebyl to podle hlasu nikdo, koho bych znala. Bydlelo nás tam na buňce 5-6, a mohla se klidně splést a chtít jiný pokoj.
"No tebe přece"
"Mně? A kdo volá?"
"No přece já."
"Kdo já?"
"No přece já, ty mně nepoznáváš?"
"Ne já opravdu nevím, kdo volá."
"No přece já!"
"Pokud mi neřeknete, kdo volá, tak já to položím"
"No já volám"
"Nezlobte se na mne, ale já opravdu nevím, kdo jste, takže pokud mi neřeknete, kdo volá, tak já ten telefon položím"
"No to jsem přece já, tvoje babi!"
"Aha, vy chcete asi XY, že?"
"To nejsi ty XY?"
"Ne to nejsem, ale XY tady bohužel není, mohu něco vyřídit?"
"Ne děkuji, nashledanou"
"Nashledanou"
Na obranu babičky XY musím říct, že v tu dobu ji již bylo přes 70 a my měly s XY celkem podobný hlas a kdo to nevěděl, tak se mohl splést...

A k tomu rozloučení se na konci telefonátu... Pokud se při končení hovoru dozvím od babičky(86 let) "Čau" tak se směju, jak moc jsem byla dneska úspěšná. :) Řekla bych, že je to tím, že telefon začala používat až před cca deseti lety a to už se nějaké zdvořilostní fráze učí špatně.