Kaji se a slibuji

Teda dámy, respektive maminky, vyškolily jste mě.Jsem důchodkyně (i když ještě pracující). Donedávna jsem byla přiměřeně komunikativní,ale po přečtení Vašich článků na Rodině (které čtu celkem pravidelně) jsem se zcela změnila. Když vidím kočárek s dítětem, odvracím svůj pohled i směr kroků, abych nedej bože nenarazila. Už nezapřádám hovory s maminkami o ničem, i když by třeba měly zájem - ale já mám po přečtění Vašich diskusních příspěvků už docela strach.Vaše zkušenosti nemám. Jsem majitelkou tří a za chvíli již čtyř vnoučat, se kterými pořád někam trajdám a ještě se mi nestalo, že by mi někdo nepomohl s kočárkem, včetně řidičů (bydlím v Brně). Ale nevím, jak mám poučit svou maminku - o svá pravnoučata se stará celodenně pět dní v týdnu - tři dny u vnučky, dva dny u snachy. Dojíždí k nim tramvaji, nakoupí, uvaří,ohlídá, dovede...Za oběma "mladými" dojíždí tramvají a obávám se, že si asi vždy ráda "před i po směně" sedne. Je jí totiž 85 let.A navíc nemá dost breptání se svými pravnoučaty a docela ráda se v šalině baví - a i když děti neosahává - určitě se na ně usmívá, případně na ně i hovoří. Nevím, jak jí to mám zatrhnout, asi ji budu muset vytisknout diskusi na Rodině. Na druhé straně zatím její dospělé protějšky reagovaly vždy vstřícně - tak nevím. Doufám, že budu mít po ní její elán, empatii a fyzičku taky do pozdního věku. Už se těším na čtvrté vnouče a příští rok už hodlám být babičkou (a důchodkyní) na plný úvazek. Myslím si, že už žádnou velkou stopu po pracovní stránce na tomto světě neudělám, ale strašně bych si přála nechat svou stopu ve vzpomínkách vnoučat. Nebudu mladým uklízet, nakupovat ani vařit, ale chci dát vnoučatům celý svůj volný čas, objevovat přírodopis v praxi a místo vysedávání u televize skákat panáka nebo jezdit na kole, případně dělat "servis" jejich rodičům při sjíždění Lužnice.
Maminky, berte nás, trošku starší, zrovna tak jako všechny ostatní lidi, které zrovna tak dělíte na ty dobré a trošku horší. A my se budeme - alespoň některé - snažit, dělat co Vám na očích vidíme (některá z nás má ovšem třeba trošku slabší zrak). Za sebe slibuji, že Vás vždycky pustím sednout a pomůžu s kočárkem, pokud to jen trošku půjde.
Vaše bába.