Zrušila bych slovo důchodce.

Souhlasím. Mám souseda, chodil se mnou už do školky a bez urážky kluk byl takový jednodušší. Samé průšvihy no takový sídlištní darebák, rodinné zázemí taky žádná sláva (maminka i otec se po cestě z práce stavovali v oblíbené pivnici apod.), teď je z něj otec. Čirou náhodou bydlíme stále vedle sebe, i když už se svými rodinami. Neustálé hádky, děti zcela bezprizorně pobýhají po sídlišti. Pokud s tímto člověkem něco řešíte je to věčný potížista, když má někdo v paneláku problém, nebo je někomu ubližováno, je to on. Myslíte, že odpovídá mému synovi na pozdrav - ani náhodou. Spíš ho vždy za něco "zprdne" (syn má 3 roky). A jaký si myslíte, že z něj asi bude pán v důchodu?... Bohužel naše povaha nás provází celý život. Když je někdo "blbec" za mlada, pravděpodobně bude "blbcem" i ve stáří. Spíš bych řešila problém jinak. Řeknu to přímo a nemyslím to zle. Místo, abychom používaly termíny: "V MHD jsem narazila na protivnou důchodkyni", bych raději použila "V MHD jsem narazila na blbou ženskou - mohlo jí být tak šedesát." Důchodci nejsou zlý, stejně jako puberťáci nejsou nevychovaní a drzí. Prostě existuje puberťák "blbec" a důchodce "blbec", stejně tak jako úplně "blbá" matka na mateřské. Nebo si myslíte, že se nám povaha mění podle toho jakým věkem procházíme - asi těžko.
Těm, kterým přijde slovo "blbec" příliš vulgární se opravdu omlouvám, ale výstižnější jsem nenašla.