Jiný kraj, jiný... důchodce

To se to pak snadno diví, když je člověk z vísky...
Mám srovnání z venkova a z velkoměsta a přístup k seniorům je prostě jiný. S tím nic neuděláte.
Moje babička na vesnici je ctěnou hlavou rodiny, kterou všichni znají a ve své vsi se potkává jen se známými tvářemi. Neanonymní setkání, to je úplně něco jiného, než pohyb v milionové metropoli.
V Praze je důchodce vesměs sám, pohybuje se davy cizích anonymních lidí, v tomto prostředí se dostává na spodní příčky sociálního žebříčku.
Když žiju na vsi a v místě bydliště a v přilehlých dopravních prostředcích potkávám hlavně babky co znám, co znají mne (aspoň od vidění) atd., není divu, že získám takovou ideální zkušenost. Ono to známé prostředí dělá hodně. Jednak si prudiči tolik netroufnou mezi známými, jednak my známe potenciální prudiče a jsme připraveni nad nimi shovívavě mávnout rukou.
Pokud ale jezdím v Praze 4x denně nějakým tím hromadným dopravním prostředkem a setkávám se s desítkami cizích lidí (i seniorů), z nichž část je prostě nabručená, taky občas dojde na nějaké ty tlaky (bus se rozjíždí, málo místa atd.) a člověk se s nějakými těmi blbými řečmi, bezohledností atd. potká. To je prostě prostá otázka pravděpodobnosti.
Do nepříjemných konfrontací se tu člověk občas dostane, ať je slušný jak chce. Ne vždy je člověk tak nad věcí, aby nad zraňujícími kecy mávnul rukou a řekl si, že dotyčný prudič je sám chudák a má nějaký problém. Jsme lidi, některé chování nás prostě umí zasáhnout. To je přece přirozené. A každý se s tím účinně vyrovná nějak jinak. Někdo i napsáním své zkušenosti na rodinu :o)

A rozhodně nesouhlasím s tím, že každý z lidí, kdo se tu odvážili prezentovat svoji špatnou zkušenost (třeba se seniory) má nějaký vlastní morální problém, je netolerantní, nepostaral by se o vlastní babičku atd. To je naprosto mylná představa.