Poradna: Jak přesvědčit syna, aby jel na tábor?

Náš devítiletý syn, jedináček, se zoufale brání jakékoliv naší snaze poslat ho o prázdninách na tábor. Odmítá skautský, sportovní i jazykový. Tvrdí, že se klidně zabaví sám. Donedávna jsem nepracovala, takže jsem s ním v létě bývala doma nebo na chalupě. Teď už ale nemám tolik dovolené, a bohužel nemáme ani babičky na hlídání. Jak zlomit jeho odpor? Věřím, že pokud už by vyjel a nechal se vtáhnout do děje, na táboře by se mu líbilo. Jinak je docela společenský i sportovně založený. Týden soustředění se svým tenisovým oddílem zvládá bez problémů.

Domnívám se, že nejde ani tak o to překonat synův odpor, jako ho na tábor vhodně motivovat a připravit. Zejména citlivější děti se hůře vyrovnávají s delším odloučením od rodičů. Neznámé situace, ve kterých se nemohou opřít o rodičovské povzbuzení a jisté prostředí domova, hodnotí jako potenciálně nebezpečné a ohrožující. Obrannou reakcí je pak snaha se takové zátěži raději vyhnout.

Obavy a úzkost se pravděpodobně zmírní, jestliže syn pojede na tábor s dětmi, které již z minulosti zná. Pokud se nepodaří vyrazit na letní dobrodružství s kamarádem, radím, aby si vzal s sebou alespoň nějakou oblíbenou věc nebo hračku. Můžete syna rovněž předem seznámit s místem, kde se tábor či soustředění koná a vyjet si tam třeba na rodinný výlet. Také se osvědčuje trénovat pobyt mimo rodinu nejprve na kratší dobu, např. na den či dva.

Motivaci někdy zvýší společné balení a chystání. Při něm můžete chlapci vyprávět, jaké to bylo, když jste na tábor poprvé vyjela vy. Syna možná potěší, když s vámi půjde koupit nějakou věc, kterou na táboře bude potřebovat. Naopak se vyvarujte přehnaného sugestivního líčení, jaké to na táboře bude všechno bezvadné a že si kvůli tomu chlapec na rodiče ani nevzpomene. O to větší by totiž mohlo být případné zklamání ve chvílích jakéhokoliv neúspěchu, stýskání nebo smutku. Psát dětem na tábor dopisy a pohledy doporučuji jednoznačně. Přínos mobilního telefonu je oproti tomu sporný. Zoufalý hovor při každém sebemenším nezdaru nebo nepohodě příliš neuklidní ani dítě, natož jeho rodiče. Dítě si také často říká o podporu od rodičů i v situacích, v nichž už by si jinak docela dobře poradilo samo.

O méně odolné povaze dítěte se vyplatí informovat i táborové vedoucí. Ti mohou pomoci svým citlivým a povzbudivým přístupem.

Aktivity a hry na těchto akcích bývají navíc pestré, takže se zpravidla podaří najít oblast, ve které bude chlapec úspěšný. Pochvala a ocenění mu pobyt na táboře jistě zpříjemní.

Závěrem nutno dodat, že některé, a to především mladší úzkostné děti, nemusí být ještě natolik emočně vyzrálé, aby dlouhé odloučení od rodičů bez úhony zvládly. V takovém případě je na místě počkat a tábor raději o pár let odložit.