Rybu byste na štědrovečerní tabuli našich předků hledali marně. Kdysi se na Vánoce jedly hlavně luštěninové polévky a zapékané kaše. „I dárky měly úplně jiný smysl než dnes,“ říká vedoucí národopisního oddělení Národního muzea v Praze PhDr. Jiřina Langhammerová.
Obdarovávání mělo zcela jiný význam. Dárky byly symbolické, ne tak hmotné jako dnes. Například služebné dostávaly na Štěpána (26. 12.), kdy jim tradičně končila služba, od hospodyně dárek jako výraz vděku za celoroční práci. Byly to například novoroční koláče, které se už dnes nikde nedělají. Velké buchty, do kterých se zapíchly pruty a na ně se zavěsily dobroty, květiny, svíčky a jiné věci. Pro lepší představu, podobně vypadají obrovské hodové věnce typické pro oblast Slovácka, které můžeme vidět během folklorních slavností. Šlechta a měšťané si dárky běžně dávali už v první polovině 19. století, postupně se tento zvyk rozšířil i na vesnici. Děti dostávaly jen malé dárky, například čepici, rukavice, panenku. Dospělí si nejdříve nedávali nic, pak také jen maličkosti.
Na vesnici se na Štědrý večer začínalo chlebem nebo oplatkami namazanými medem. Pak se jedla hrachová nebo čočková polévka. Mělo to svůj symbolický význam. Hrách nebo čočka jsou plodiny, které bobtnají, a symbolizují tak nárůst bohatství a síly. Hlavní menu tvořily zapékané kaše, jinde se jedla kaše z pohanky nebo kaše z jáhel pokapaná medem. Oblíbené a symbolické byly také vánočka, ořechy nebo jablka. Po půlnoci skončil půst a v příštích dnech se už mohlo jíst i maso.
Rybu považuje křesťanství za postní jídlo a ne za maso. Rybu nejdříve na Vánoce jedly bohatší vrstvy. Vesnice ji přijala koncem 19. století. Souviselo to s poměšťováním vesnice, což se kromě oblečení projevovalo třeba i v jídle.
První zmínka o něm je z roku 1812, kdy jím pan Libich, superintendant Stavovského divadla, původem z Bavorska, okouzloval svoje vánoční návštěvníky. Přinášení zeleně jako symbolu života je ale pradávný zvyk, který bezpochyby patří do lidové magie.
Během večeře se nesmělo vstávat od stolu, aby nikdo z rodiny příští rok nezemřel. Pamatovalo se na mrtvé, kteří ten rok odešli. Na stole se jim nechávala polévka. Lidé totiž věřili, že v tak magických, zlomových dnech přicházejí mrtví tajně mezi ně. Stůl se v některých regionech svázal řetězem, což je symbol jednoty. Nebo po večeři odešla hospodyně s hospodářem dát část jídla domácím zvířatům. Jídlo se také ukládalo pod stromy. Uctíval se tak svět kolem i všechen život. Musím ještě zmínit jeden český fenomén, betlémy. I dnes jsou ještě v Čechách oblasti, ve kterých se konají nejen výstavy betlémů, ale vytvářejí se krásné, často ohromné betlémy, které si pak jejich tvůrci vystavují doma.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.