Přicházím domů a pohledem počítám kola opřená o branku. V předsíni se přebrodím přes boty, odhaduju, které patří klukům a které holkám.
Když byl náš synek kojenec, byl velice hodný, klidný a dalo by se říct i líný. Všechno dělal později - obracel se, zvedal hlavičku, seděl, chodil, mluvil.
Děti se hádají v zásadě proto, aby upoutaly pozornost, někoho si získaly nebo zkoušely rozsah své moci. Když se děti hádají, rodiče zakročí, anebo ne. Stává se tak buď vhodným, nebo nevhodným způsobem.
Mít dítě, to je vojna. A válka se nevyhrává jen (pře)silou, ale také duchaplnými a promyšlenými strategiemi.
S dospíváním našich dětí se celá rodina dostává do nového stadia bytí.
Ještě nedávno jsem měla za to, že můj seriál je u konce. Ale ve skutečnosti tomu tak nemůže být, protože ještě stále jsou naše děti doma, nedospělé, hledající samy sebe.
Podle průzkumů v naší populaci nesnídá přes 40 procent studentů a v dospělosti se tento trend ještě výrazně horší. Snídaně by přitom měla tvořit 20 až 25 procent přijaté denní energie
Pokud se rodiče neomlouvají za každý svůj krok a dokážou si stát za svým názorem, mohou omluvami jen získat.
Děti rostou, nabírají rozum, sílu, přičemž rodič zjišťuje, jak je těžké s nimi - v některých disciplínách - držet krok. Poslední dobou mě o tom přesvědčuje i můj syn.
Dohady kolem nového školského zákona odstartovaly diskusi, která zneklidnila dosud i "pohodové" rodiče. Začalo to informací, že si dítě může dát přihlášku pouze na jednu střední školu. V zásadě však nejde o velký problém.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.
Skok
