On-line svět se stal součástí našich životů, pomáhá nám v rychlejší a snadnější komunikaci, ale nese s sebou i značná rizika.
Jedním z velmi častých hovorů na Lince bezpečí je téma potíží při navazování přátelství a následné samoty.
Před necelými dvěma týdny tragicky a úplně zbytečně zemřel můj 17letý bratr.
Vždycky jsem byla přírodní člověk. Malování, barvení vlasů, trvalá, to mi nic neříkalo. Ze všeho nejraději jsem nosila flanelové kostkované košile, khaki kalhoty, vaťák a vytahané svetry. V šestnácti jsem si ušila péřový spacák, a začala jsem jezdit do přírody.
Když jsem teď držela v ruce svoji knížku, která vznikla z internetových článků na Rodině, uvědomila jsem si, že řada věcí už dnes neplatí. A kdybych na to snad chtěla zapomenout, upozorní mě naše děti. Musím to dát do pořádku.
Uplynulé sněhové dny prošly okolo nás téměř nepozorovaně a zapadly do alba vzpomínek konce ledna čerstvě vypečeného roku 2007.
...říkává moje babička, a mě vždycky zaplaví hřejivý pocit, že nejsme první ani poslední, že už generace rodičů před námi musely přežít dospívání svých dětí. Jenom to dítě, které nám šlape po srdci, šlapalo po klíně někomu jinému. Možná právě v tom je zakopaný pes.
Chtěla bych se s vámi podělit o zážitky, které jsem nasbírala jako au-pair v Anglii.
Některé děti musejí denně dojíždět do školy ve spádové obci nebo na víceleté gymnázium, zkušenost se školou internátní a s bydlením daleko od rodiny však mnozí získávají až s přestupem na střední školu či učiliště. I když jsou zdánlivě velcí, začátky bez domova nebývají snadné.
Objeví-li se v rodině problém s drogami u dítěte nebo dospívajícího, jsou to v naprosté většině případů rodiče, kdo vyhledá odbornou pomoc. To je pochopitelné vzhledem k tomu, že experimentování či rekreační užívání návykových látek pro dospívajícího subjektivně obvykle nepředstavuje větší problém.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.